Stačí málo
Je to teda těžké zoufalství, jelikož námět se mi trochu vyrýsoval, ale nejsem schopná z toho vyprodukovat smysluplný text, takže to asi prostě risknu a napíšu 100 slov a budu doufat, ze to dá ten správný smysl, který jsem chtěla.
Procházím dveřmi, které mi pravidelně hýbou se žaludkem. Nemohou za to, ale s psychikou člověk nic neudělá.
Všichni jsou tu milí. I já bych se tu cítila dobře, kdyby mě ze všech stran neotravovalo tolik chemického pachu.
"Promiňte."
Poklepe mi na rameno hezká slečna.
"Omlouvám se, ale chvíli už jdu za Vámi a nemohu se vynadívat na ten váš cop. Máte štěstí, že máte tak krásné vlasy." Usměje se na mne.
Ta slova mě zahřála u srdce:
"Děkuju, ale je to paruka."
Jo, je to na prd, ale co...aspoň mám díky té mrše husté kadeře, i když ne vlastní.
Trochu pritažené, ale čas se krátí a nestíhám :) Snad je téma k pochopení.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ou... obdivuju ten pozitivní
ou... obdivuju ten pozitivní přístup. <3
já taky a držím palce!
já taky
a držím palce!
Je to nádherně napsáno.
Je to nádherně napsáno. Smekám
Těžké komentovat takovou
Těžké komentovat takovou odvahu.
Jak se říká, šité horkou
Jak se říká, šité horkou jehlou, slo by to napsat i líp. Ale popsat realitu není tak těžké:) Dekuji Vam.
Téma je vkomponováno mistrně,
Téma je vkomponováno mistrně, smutné to je, ne že ne (a ze života? - potěš Pánbu a držím palce!), asi je v takových situacích strašně fajn potkával hodné lidi, protože zahřát u srdce je vždycky kumšt. Děkuji, zahřálas u srdce, i když takhle v pozadí temným drabbletem...
Děkuju, ale ono záleží z
Děkuju, ale ono záleží z globálního hlediska na úhlu pohledu ;)