Bez koruny

Měla ho už dlouho. Nebylo jen sklem zasazeným do drahého kovu, bylo nejlepším přítelem. Radilo, někdy se odvážilo ji i pokárat. Ne vždy s ním souhlasila, většinou ho ale poslechla. Zrcadlo se vyznalo, to ona byla nezkušená a chybující. To zrcadlo ji varovalo, aby se nepokoušela zbavit krále. Ono předpovědělo, že ji Sněhurka sesadí z trůnu. Tišilo její už tak velkou posedlost věčnou krásou. Šeptalo slova útěchy i pochopení, předpovědělo královniny úspěchy a pády. Nikdy se nezmýlilo. A ona nehodlala připustit, aby stejné věty říkalo někomu jinému, patřilo jen jí. Udeřila do něj, sesbírala střepy a vydala se čelit osudu.