Čtrnáctá (s temným tajemstvím)

Obrázek uživatele ef77
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

A protože tajemství je temné, je taky ošklivé.

Kapitola: 

Metro má svá pravidla.
Metro má svůj řád.
Metro má své zákony.
Metro má svou mytologii.
Metro má i své svaté. První mezi všemi je Lucie, posel světla, zpívající Ahasver první generace. Uctívaná kleriky pro své písně o životě v Metru. Uctívaná sektou světlonošů pro své písně o cestě vzhůru, za světlem, na povrch.

Lucie, obraz ve zlatém rámu, se nepatrně usmívá na dva staré muže u stolu, jako kdyby věděla, že staletí převrátilo dřívější skutečnost v pozdější mýtus. Jako kdyby tušila, že její pravý obraz a správný odkaz bude léty a lidmi křiven do podoby, která se tomu kterému hodí.

Prsty Vrchního tančí na deskách černého šanonu v rychlém crescendu.

„Ve chvíli, kdy se vědci definitivně dohodli, že život nahoře, jinde, chcete-li, by mohl být za jistých podmínek možný, jsme začali připravovat lidský výsadek.

Slobodan Luka se přerývavě nadechne.

„Překvapuje vás to? Přes všechna vaše přesvědčení, pane Luko, my nejsme banda bláznů ani fanatiků, kteří by snad měli v plánu držet své lidi tady dole.“

„Opravdu? Vždyť pronásledujete a trestáte každého, kdo se jen zmíní o životě jinde. Nahoře, chcete-li. Myslíte, že nevíme o kárných celách? O částech vězení pro ty, kdo se odchýlí od oficiální doktríny věčného života tady? V Metru, které se pod vaší vládou samo stalo basou? A to mluvím o těch z nás, kteří měli štěstí! Ty ostatní jste postříleli jako zvěř!“

„Nevyhnutelné ztráty.“

„Pro vás je člověk statistickou položkou. Pro mě je to pořád člověk.“

„Kdo chce zahradničit, musí občas plít, pane Luko. Některý koukol je nutno prostě vytrhnout.“

„Tohle nebudu poslouchat! Zavolejte ty svoje poskoky, taky mě můžou vyplít! Vás ať pohltí tma!“

„Sedněte si!"

Hlas Vrchního ostře zabolí. Luka se sesune zpět do křesla.

„Jak jsem řekl, připravili jsme lidský výsadek. A takto se nám vrátili zpátky.“

Vrchní z desek vytáhne fotografie a rozprostře je po stole jako karty.
Kusy těl. Bezhlesné výkřiky v děsem zkřivených tvářích. Krev. Hlavy oddělené od těl. Portréty živých, ve svěracích kazajkách, s mrtvýma očima.

Ticho přikryje pracovnu jako plášť.

Komentáře

Obrázek uživatele Rya

Ježkovy voči, to je teda nářez!
Je to strašně skvělé.
Ale strašné!

Obrázek uživatele ef77

Já jsem varovala! A díky moc.

Obrázek uživatele Aveva

Uf.
Tomu říkám temné tajemství!

Obrázek uživatele ef77

Vpravdě temné.

Obrázek uživatele kytka

Ufff.
Ale jak je to napsané! Závidím.
A moc se mi líbí, že hlavní Zloun není černobílý. Teda černý. Možná, že to dokonce ani není Zloun?

Obrázek uživatele ef77

Já závidím u každého tvého počinu. A taky neumím napsat zlouna..

Obrázek uživatele Arenga

Mně se strašně líbí, jak se to propojilo s drabble z minulých let. Přesně to jsem potřebovala.
Ale stejně mám pocit, že to není tak jasný, jak by inpo těch fotkách mohlo vypadat...

Obrázek uživatele Aveva

Souhlasím s tím propojením, jsem to chtěla taky poznamenat, ale nějak mi to temné tajemství úplně vyrazilo z klávesnice ;o)

Obrázek uživatele neviathiel

No nazdar!

Obrázek uživatele Killman

Tak to zní velmi zajímavě.

-A A +A