Slib mi to a vzpomeň si
Ve světnici měla zrcadlo. Malé, dokonale okrouhlé se zlaceným rámem. Trochu jako to, které ji sem poslalo. I tabulky okna byly dokonale okrouhlé. Za nimi tma, svistot příboje, hučení vln, volání světa mimo tento svět.
Odhrnula si vlasy z čela. V kroužcích se mihly černozlaté odrazy. Stále v nich viděla jeho, svého ztraceného přítele.
Tváří v tvář zrcadlu na stěně si naschvál přihladila vlasy znovu.
Nepotrestali ji. Měla by se trestat sama? Mučit se vzpomínkami, které v tom magickém Zrcadle ožily poprvé po -
"Sedmnácti stech padesáti třech letech," zašeptala.
Bez vzpomínek by ale nemohla být sama sebou. Byla mu vděčná.
Rok 5 T.A. a úplně pro mě. Z vlastního příběhu.
Postavu už jste potkali, jen v o dost příjemnější den.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tyjo, úplně z toho čiší ta
Tyjo, úplně z toho čiší ta atmosféra... Je to teda opravdu dobré.
Díky :)
Díky :)
To jsem ráda, že atmosféra zabírá.
To teda.
To teda.
I když jsem mírně dezorientovaná, protože nejsem tak dobrý znalec kánonu :-(
Neva....
To beztak není kánon :)
Kač
Já vím, že tahle část příběhu není úplně příjemná... ale stejně ji mám tak nějak nejradši. Asi proto, že Přístavy jsou prostě fascinující.
Děkuju...
Taky mám tu část navzdory všemu ráda.
Přístavy - místo, kde vám dají od všeho svatej pokoj. Je jedno, co jste si přinesli s sebou.
To zní zcela mimo kontext
To zní zcela mimo kontext jako dobrá reklama na bezcelní zónu.
Jinak i bez všech znalostí melancholicky a nostalgicky působivé.
Já vlastně nevím, o čem to
Já vlastně nevím, o čem to přesně je, ale má to úžasnou atmosféru a dojímá mě to.
Díky moc!
Od tebe obzvlášť potěšilo. A že to funguje i bez znalosti příběhu. Yay!