11. Účel světí …
Milá Beo!
Díky za tenhle úžasný list. Jsem jim úplně nadšená. Zdá se, že magie není až tak špatná, když může zprostředkovat kontakt mezi dvěma osobami vzdálenými stovky mil.
Beo, kdybych dostala příležitost napsat ti hned po tvém útěku s Theofilem, pravděpodobně bych ti nevybíravě vynadala. Myslím, že ani kmotřička na smrtelné posteli neomluví riskantní výpravu, na níž tvého společníka čekala smrt. Tím spíš, když uvážím, že k rozloučení s Anežkou jsi nedostala příležitost.
Také jsem ti chtěla napsat, co mě potkalo po tvém odchodu, ale zdá se, že jsi o všem informována ze svých vidění. Nevím, jestli jsem z tvého nového nadání víc nadšená nebo vylekaná, přece jen Pán předpovídání budoucnosti zakazuje. Některé z těch věcí, co jsi shlédla, jsou opravdu strašlivé. Kdybych já byla na tvém místě, byla bych z nich úplně vyděšená. Na druhou stranu máš možnost se na ně připravit a pak - kdo by nechtěl vědět, co ho čeká?
Beo, musím ti naspat něco hodně neobvyklého a myslím, že hodně důležitého. Minulý týden přivedli na kurfiřtský dvůr mladinkého novice. Na tom by nebylo nic divného, u kurfiřtovy tabule obsluhuje několik chlapců, ale já mám Nicolase učit česky a to mi připadá velmi zvláštní. Navíc jdou mezi služebnictvem řeči, že ve městě vedle špitálu zřídili ubytovnu pro houf nově příchozích dětí. Tak si říkám, co se asi chystá?
Náhle Elišku vyrušil kuchařčin rozhněvaný hlas: „Kde ta holka lenivá je! Před hodinou měla přinést vajíčka a ještě se nevrátila!“
Dívka si posteskla: „Já snad nikdy nebudu mít dost času sama pro sebe.“ a vrátila se k dopisu.
„Beo, chvilka, kterou jsem pro psaní ukradla, právě uběhla, je po mně sháňka. Musím končit. Věz, že jsi moje milovaná sestřička a vždy budeš mít místo v mém srdci.
Napiš brzy.
Tvá Eliška
„Přistup blíž, chlapče.“ vyzval Nicolase arcibiskup. „Jak se ti u nás líbí?“
Blonďáček nikdy dřív neviděl tolik nádhery pohromadě. Netušil, jak by ji popsal, a tak jen rozpačitě hleděl do země.
„Neboj se. Prý jsi viděl něco zajímavého?“
Nicolas, oči stále sklopené, přikývl.
„Můžeš zopakovat, co jsi řekl otci Josefovi?“
„Vaše Excelence, viděl jsem, jak ta holka, Eliška, držela v ruce papír a dělala, že čte, ale ten papír byl úplně prázdný. A pak na něj psala, ale když ho odložila, nebylo na něm ani písmenko.“
„Jsi šikovný chlapec Nicolasi, kdybys ještě zpozoroval něco nezvyklého, přijď rovnou za mnou. A jak jsi na tom s češtinou?“
„Pomalu se učím, ale je to hodně těžký jazyk.“
„Ano, to je. Budeš ho však potřebovat, tak se uč. A teď běž.“
Werner von Eppestein, kurfiřt a arcibiskup mohučský, osaměl. Vypadá to, že plán na návrat Čech zpět do lůna církve vyjde. Dětští křižáci na hranici určitě zahynou jako jejich rytířští předchůdci, pokud ne, pohané je zmasakrují. Krutá smrt nevinných obětí zburcuje celou Evropu a odpadlíky převálcuje.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Takže Eliška nejen nemá klid
Takže Eliška nejen nemá klid na čtení a psaní, ale ani to soukromí. Co se asi vyvine z toho prozrazeného tajemství?
To si ten obousměrný dopis
To si ten obousměrný dopis moc dlouho neužila. Bonzák jeden!
Chudák holka, fakt nemá
Chudák holka, fakt nemá chvilku klidu :o(
A koukám, že se nám tu profiluje padouch.
Těším se na další.
No, začíná mi z toho být
No, začíná mi z toho být nějak hodně úzko...
Tak jsem si napřed říkala, že
Tak jsem si napřed říkala, že nemám ráda práskače, ale tedy arcibiskup to fakt přebil. :( Nemám pro něj slušné slovo, tak nebudu psát ty ostatní.
Ráno jsem dočetla přesně k tomu, že nemám trochu času na čtení, a odvolaly mne povinnosti. No co už, asi je to nakažlivé. :D
Ajajaj! Tak to se nevyvíjí
Ajajaj! Tak to se nevyvíjí příznivě... bojím se.