Padesátka - Kobovy noční můry-11
Varování: Jestli jste, milé děti, doteď nepochopily, proč nemluvit sprostě, tak teď vám to s Kobou vysvětlíme polopatě.
Důrazné varování: drsný, tragický konec kapitoly.
Koba se vydal učinit prohlášení.
Koba, doprovázený Nevím, zvolna vyšel na vězeňský dvůr. Rozhlédl se, jako by někoho hledal, ale dvůr byl prázdný. Otevřeným vraty vyletěl havran. Radostně zakrákal a začal nabírat ve velkých kruzích výšku, směrem k modré obloze.
Koba jej chvíli zamyšleně pozoroval. Každý pták miluje let a havran si ho opravdu užíval. Nesl se na perutích větru jako pták bouřlivák a stoupal a stoupal. Až pod oblaky složil křídla k sobě a padal k zemi jako kámen, aby těsně nad Kobovou hlavou křídla opět roztáhl, zabrzdil v elegantním oblouku a znovu začal stoupat v širokých kruzích.
I ten pták miluje svobodu nade vše, cítí vítr a dýchá svobodný vzduch, létá si, kudy chce, dělá si, co chce, táhlo Kobovi hlavou. Copak já nesmím kujva klít podle svého?
Koba se doširoka se rozkročil, zapřel se martenskami pevně do země, sevřel pendrek do obou rukou a spustil je ke kolenům. Zdvihl hlavu k nebesům. Obloha se náhle zatáhla.
„Ty, poslyš,“ začal.
Nad dvorem se shlukla bouřková mračna. Setmělo se a mezi mračny proskočily první blesky. Havran se snesl dolů. Při své inteligenci rychle pochopil, že by brzo byl dole tak jako tak, ale jen jako hromádka spáleného peří. Navíc měl dojem, že ho brzy bude potřeba někde jinde.
„Ať už jsi co jsi, poslouchej, co ti chci říct.“ pokračoval Koba. „A nech mne domluvit do konce.“
Do černočerné tmy nad vězeňským dvorem rudě zažhnuly mísy naplněné rozžhaveným uhlím, umístěné za krvavě rudými skly oken okružní chodby. Nevi popoběhl blíže ke Kobovi. Ten ho pohybem ruky zastavil.
„Jsem Koba, vězeňský dozorce. Žil jsem v tomhle vězení, žiju v něm a chci v něm ještě dlouhá léta žít. Dodržuju jeho pravidla, nikoho nepodrážím a totéž očekávám od ostatních. A ty... co si to o sobě vůbec myslíš? Kdo jsi, že si troufáš měnit můj svět? A že si troufáš měnit mě? Pamatuj si, Koba se nikdy před nikým nesklonil, pokud to nebyl jeho nadřízený. A zůstanu pořád stejný, ať se ti to líbí nebo ne!!!“
Ze země vyšlehly k nebi načervenalé blesky. Nevi se bezděky přikrčil, ale Koba stál pořád jako skála.
„A ještě jedno ti řeknu: nech mne žít můj život anebo jdi do pr...“
Zarachocení hromu téměř přerušilo Kobovu kletbu, ale on přidal na hlase. Jazyk vibroval v jeho ústech a chystal se vytvořit slabiku „de“. Ale cosi v Kobově hrtanu se vzpříčilo – slabika „de“ se beznadějně zasekla a Koba neustále vydechoval a vibroval jazykem při písmenu „r“.
„Proboha, Kobo, nechej toho!“ vykřikl Nevi. „Řekni: Do prkna! Do prkna, slyšíš!“
Koba slyšel dobře, ale nedbal. Stál zaražený do země jako strom při letní bouřce a odmítal se podvolit. I kdyby měl umřít. Slabika „de“ mu neustále vězela v hrdle a vzduch v plicích ubýval. Koba zmodral, klesl na kolena, schoulil se na bok a zůstal nehybně ležet. Nevi k němu přiskočil a pokusil se nahmatat tep. Neuspěl.
Z nebe se valily proudy vody a stékaly po Nevim, který klečel a držel na kolenou nehybnou Kobovu hlavu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
A je to, Koba se uklel a my
A je to, Koba se uklel a my máme po žížalkách. Autorko! Takhle to nemůžeš nechat! Je teprv březen! Slyšíš??? Březen! Koukej ho zachránit!
Rozkaz, kapitáne. Ale musíme
Rozkaz, kapitáne. Ale musíme ho tam nechat ještě týden ležet, vydržíš?
Co já, ale von aby to vydržel
Co já, ale von aby to vydržel!
Ještě aby z toho čekání
Ještě aby z toho čekání nezabřezl!
Jako že je ten březen? :)
Jako že je ten březen? :)
Spíš aby neměl nějak poškozený mozek, dá-li se o mozku u něj mluvit.
Myslíš, že hrozí imploze
Myslíš, že hrozí imploze dutiny? :-O
Svatá Glorie!
Ona nestačí Rya se svými Broučky-sebevrahy. Ono se to šíří! Ta legrace se nějak zlomila do tragédie či co... *pořád lehce vytřeštěná z vývoje situace*
Přesně tohle mě napadlo taky,
Přesně tohle mě napadlo taky, protože jsem právě Ryi napsala do komentáře něco v tom smyslu. To je úplná epidemie! Nevěřila bych, že mi bude Koby líto.
Rya v tom má opravdu prsty.
Rya v tom má opravdu prsty. Copak do prvního drabblíku nenapsala, že Kobovi zbývá málo času? A byl tu s námi 10 dílů. No dobrá, když jinak nedáte, tak ho oživím. Jen si musím uvědomit, jak se dává první pomoc při dušením sprostým slovem...
Prosim, ja vim! Viz Capek
Prosim, ja vim! Viz Capek Karel, Velka pohadka doktorska
Tam to byla peckitida, tady
Tam to byla peckitida, tady to bude sprostitida. Ale pomoc bude v principu stejná. :)
Rya za nic nemůže! ;)
Rya za nic nemůže! ;)
Může! Kdo napsal do úvodního
Může! Kdo napsal do úvodního drabblíku, že Kobovi zbývá málo času? Měl deset dílů, tak plním tvé přání. No a podle přání ostatních čtenářů se bude křísit. :)
To je ale tak uzasne
To je ale tak uzasne sugestivni!
Díky. Vykradla jsem pár svých
Díky. Vykradla jsem pár svých oblíbených romantických a romantizujících autorů. :)
a z toho plyne milé děti
a z toho plyne milé děti poučení, že klít se nemá...
no, ja teda doufám, že to nebude definitivní - v tomhle univerzu je možné všechno
Máš naprosto pravdu, tady se
Máš naprosto pravdu, tady se fakt může stát cokoliv...
Ale teda do prkna a kujvadrát
Ale teda do prkna a do pytle a kujvadrát, kur vajíčka snáší a kursy vaření k tomu! A nejhorší kletba ze všeho: do háje! (a tu už jsem hooooodně dlouho nepoužila).
Chudák Koba, takhle krutě bych za sprostou mluvu netrestala ani já... kdyby ho to prostě přinutilo říct do prkna, ale že se tím zadusí a k tomu ho asi ještě smete blesk... je to asi zvrhlost, ale mně je ho nakonec opravdu líto, ach jo.
To jsou šrapnely, tohleto! A
To jsou šrapnely, tohleto! A to tak kleješ po důrazném varování, co se vše může stát? Tady se jen při čtení komentáře blýskalo!!!
Koba je paličatý, děsně paličatý, tak si to "de" nenechal a nenechal vymluvit. Jo, mně jeho taky líto. Asi ho čeká život po životě...
Nejenom že je ho člověku líto
Nejenom že je ho člověku líto. Já ho za tu zásadovost málem obdivuju. I když jde o zásadovost v předmětu ne mně zrovna libém.
Takže se důrazně připojuju k žádostem o oživení. :D
Máš pravdu, jeho zásadovost
Máš pravdu, jeho zásadovost je obdivuhodná. Budu ho muset fakt oživit, charaktera...
A havran děl: Neprrr... more.
A havran děl: Neprrr... more.
:)
:)
Hahahaha! Konečně trochu
Hahahaha! Konečně trochu veselí do té trágy! Potlesk.
:)
:)
Sice jsem to otevírala s
Sice jsem to otevírala s představou, že se pořádně zasměju, ale nejsem zklamaná, vůbec ne. Ta scéna je parádně dramatická!
Díky. Jo, změna je život. Ale
Díky. Jo, změna je život. Ale snad se zase vrátíme do veselejších kolejí, po pár kouscích.
To je drámo! Ustoupí havran
To je drámo! Ustoupí havran nebo se Koba ukleje k smrti?
No, už to má Koba za sebou,
No, už to má Koba za sebou, alespoň podle Neviho. Ale uvidíme v příštím díle.