Ve spárech Raků - X.

Obrázek uživatele Bídák
Úvodní poznámka: 

Desátá část

Kapitola: 

Dryn měl skoro celý měsíc na to, aby si utřídil myšlenky. Počáteční chuť vše rychle ukončit a nechat se popravit, vystřídal zoufalý pocit udělat alespoň jednu věc ve svém životě, kterou by mohl považovat za dobrou.

Neustále měl před sebou Ewanova slova. I když nikomu nevrazil dýku do srdce, ohněm ukončil mnoho nevinných životů. A teď měl možnost se jeden pokusit zachránit. Věděl, že záchranou toho malého kluka neodčiní zlo, které páchal. Ale v hloubi duše věděl, že tím zachrání i sebe.

Chlapec se postupně dostal z nejhoršího a posledních pár nocí už se neprobouzel s křikem na rtu. Dryn si všiml, že mu chlapec důvěřuje víc, než Ewanovi. Dokonce mu prozradil i své jméno – Toby. V tu chvíli se Dryn rozhodl, že udělá cokoliv, jen aby chlapce vytrhl ze spárů těch hrdlořezů. A již brzy ho měl čekat první a nejtěžší krok na této cestě.

Raci se vrátili ze své výpravy a začala se připravovat hostina. Dryn se svojí jednou nohou dostal za úkol hlídat sele nad ohněm. Pomalu otáčel klikou a pozoroval plameny olizující pozvolna se pečící kůži.

„Mluvil jsem s Ewanem,“ ozval se za Drynovými zády Halm. Dryn nereagoval a dál pomalu točil klikou. Halm si sedl po jeho levici a pár minut mlčel. „Nezajímá tě, o čem jsme se bavili?“ zeptal se nakonec.

„Asi jako vždycky, jak se rozdělí kořist a kam se ukryjí prachy,“ pokrčil Dryn rameny a nadále si zachovával klidnou tvář. Samozřejmě, že věděl, o čem Ewan s Halmem mluvil. Ale teď hrál vysokou hru a v ruce neměl žádný trumf. I tak ale plánoval vyhrát.

„Prý si mu řekl, že nejsi jedním z nás. Že nejsi vraždící monstrum a vlastně seš jen chodící mrtvola,“ pronesl Halm. Dryn cítil, že ho pozoruje a byl překvapen, jak klidně se cítí. Věděl, že když prohraje, čeká ho smrt. A s tou se dávno smířil…

„Nejsme všichni jen chodící mrtvoly? Stejně všichni jednou natáhneme brka,“ podotkl Dryn a donutil se podívat Halmovi do očí. „Chceš vědět pravdu? Pravdou je, že si myslím, že Ewan už je starej a začíná senilnět. Nemá na to, aby toho kluka vycvičil. No tak, vždyť jsem ho dokázal vochcat a namluvit mu, že jsem padavka, co se klepe strachy a po nocích brečí, že způsobil něčí smrt.“

„A ty si myslíš, že tomu budu věřit?“ pronesl Halm skepticky.

„Víš co? Věř si, čemu chceš,“ odfrkl si Dryn. „Už takhle jsem krypl s jednou nohou. Jestli mě chceš dát popravit, posluž si. Alespoň už se nebudu muset srát s těma berlema,“ dodal a vrátil svoji pozornost seleti. Srdce mu začalo bušit jako splašené, vnitřnosti měl stažené stresem, přesto dál pomalu otáčel klikou a tvářil se jako by se nic nedělo.

„Pamatuješ na vesnici, ve které ses narodil?“ zeptal se Halm a Dryn překvapeně zamrkal nad změnou tématu a jen kývl na souhlas. „Na cestě jsem se dostal k informaci, že tam někdo přežil. A nemyslím tím tebe.“

„Nesmysl. Rakové nenechávají žádné svědky. Na to jsme až moc pečliví,“ ohradil se Dryn.

„Ať už je ten chlap fakt z tvojí vesnice nebo ne, na tom nezáleží. Máme svojí pověst a udržíme si jí. Ten chlap musí zemřít. Chceš, abych ti věřil, že jsi jeden z nás? Dobrá. Postarej se o toho chlapa a všechno bude zapomenuto. Zabij ho a přines jeho hlavu jako důkaz. Pak uvěřím, že Ewan senilní a toho malýho dostaneš na starost ty.“

Dryn neměl čas zvážit Halmovu nabídku. Byla to jediná šance, která se mu nabízela, a musel po ní sáhnout. Z představy, co bude muset udělat, mu bylo na zvracení, ale pokud to měla být cena za záchranu Tobyho, rozhodl se ji akceptovat.

„Kdy a kam mám vyrazit?“ zeptal se klidně.

„Po slavnosti. Ráno ohlásím všem, co za úkol si dostal. Ta vesnice je na severu. Vezmeš to přes pevnost Northgard. Tam si koupíš pár poštovních holubů. Po jednom pak pošleš vzkaz, až dorazíš do vesnice. Až splníš úkol, vyšleš druhýho holuba a vyrazíš zpátky,“ pronesl Halm, zvedl se a odkrojil opečenou kůži ze selete.

„To bych chtěl vidět holuba, co trefí k nám,“ odpověděl Dryn s hraným pobavením.

„Vzkaz doletí do Skrytého města. Však moc dobře víš, že za pár zlaťáků se tam dá koupit kdokoliv. Poslíček, co nám vzkaz předá, nás možná vyjde jen na stříbrňáky.“

Halm si odkrojil další kus kůže a beze slov odešel od ohně. Dryn zůstal sám se svými myšlenkami. Nechtěl odjet a nechat tu Tobyho, ale musel. Navíc si dobře pamatoval Ewanův styl výchovy. Nejdřív bude kluka učit lovit zvěř a zpracovávat maso. Na tom ho naučí zacházet se všemi druhy zbraní a podle schopností pak určí, na co se zaměřit. Vzbudí v Tobym důvěru a ve chvíli, kdy mu chlapec bude bezmezně důvěřovat, přijde na řadu výuka, která chlapce navždy změní. S trochou štěstí bude mít Dryn půl roku.

„Do tý doby musím být zpátky minimálně dvakrát,“ pronesl nahlas, aniž by si toho byl vědom. Radši se nesnažil myslet na to, že musí někoho zabít. Natož nad tím, jak to udělá, když má jen jednu nohu.

Závěrečná poznámka: 

Zmíněné Skryté město v této kapitole je opravdu tím samým městem, o kterém píše Larim svůj román. Oba příběhy se odehrávají v Ecorii.
A tak tu uvažujeme, že sjednotíme fandom, kdy Skryté město by si jelo jen pod "Ecorie" a tenhle příběh by byl jak "Ecorie", tak "Hostinec". Co si o tom myslíte? Larim tvrdí, že pro jeden příběh nemá cenu zakládat nový fandom - já si myslím, že se plete.

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

Ma teda nervy. A cas vložení je vražedný

Obrázek uživatele Bídák

Budík v pět, vloženo o 8 minut později a o dalších 5 minut déle už odchod makat.
To víš, drsnej kraj...

Obrázek uživatele neviathiel

Kam se hrabou moje návraty z prace v devět vecer a o vikendu v sest :)

Obrázek uživatele Aveva

Vidíš, člověk by řekl, že jako hospodský půjdeš v těch pět spíš z práce a spát ;o)

Jo a Larimovi řekni, ať si fandom klidně založí. Však nikdo neříká, že musí nutně skončit u jediného příběhu. Přijde DMD, Dobročinnost, Nadílka... takovejch možností jak se autorsky realizovat ;o)

Obrázek uživatele Bídák

Tak jo, můžeme to do něj valit horem, dolem a nic s nim nehne. Ale tady vrchní vedení pronese, ať si to klidně založí a už nás úkoluje, ať to má se svým fandomem.

A k tomu rannímu vstávání. Kdy jindy než ráno vyměnit prázdné sudy za nové a v klidu si dát snídani, než zase začne ten šrumec? Co si nepřipravím, to nemám, tak alespoň ten svatej klid po ránu...

Obrázek uživatele Killman

Drsný úkol.

Obrázek uživatele Bídák

Jako by se dalo čekat něco jiného...

Obrázek uživatele Tora

No teda. Tomu je naloženo. Tak to jsem zvědavá, zda to zvládne. Ono s jednou nohou... hm. Nezávidím mu.

Obrázek uživatele Bídák

Stačí jedna dobře mířená rána fofr klackama a je vymalováné. A to že při tom slítne na zem je vedlejší.

Obrázek uživatele Tora

Fofr klacky proklatě nízko, no jo, to mě nenapadlo :)

Obrázek uživatele Profesor

Zajímavý příběh. Ten chlap moc přemýšlí.
Jsem zvědavá, co bude dál...

-A A +A