Padesátka - Kobovy noční můry-7

Obrázek uživatele mila_jj
Fandom: 
Kapitola: 

„Máme tu výstrojní sklad,“ zamyslel se Koba. „Tam si nafasuju nové boty a ponožky, možná i obušek. Jo, obušek se bude hodit. Na toho neřáda, co to má všechno na svědomí. Ani netušíš, co mu všechno provedu, až ho najdeme, Nevi.“
„Jen klidně plánuj, Kobo, ale měli bychom jít. Kudy se tam jde?“
„To není tak jednoduché,“ zrozpačitěl Koba a zahemžil bosými palci. „Musíme bahnitou chodbou až k prvnímu rohu, tam doprava po štěrku a ještě jednou doprava po betonové podlaze, co jsou do ní zabetonované skleněné střepy hroty nahoru. Říkali jsme tomu Relaxační chodníček. To bys neřekl, kolik jsme si tam s vězni užili legrace...“ Koba zaraženě umlkl a opět sklopil pohled na své bosé nohy.
„Hm, teď to už za takovou srandu nepovažuješ, co?“ odpověděl Nevi. „Víš co? Vlez mi na záda!“
...
Jakmile vyšli do chodby, upustil Nevi překvapením Kobu na zem. Kupodivu to nezačvachtalo ani nezamlaskalo. Kolem Kobových kotníků zavířil jemňoučký bílý křemenný písek nejvyšší kvality. Ten vystřídal zurčivý potůček, tekoucí kolmo k písečné pláži, a za dalším rohem byly do písku zapuštěny dokonale ohlazené oblázky. Místo špinavých stěn vězení a nízkých stropů temných chodeb se nad hlavami poutníku splétaly větve staletých borovic, modralo se nebe nad dórskými a iónskými sloupy a klenuly se gotické klenby majestátních katedrál. Nevi šel jako očarován, čerpal nové dojmy a zážitky a vedl Kobu, který pro slzy neviděl a střídavě volal po starých dobrých časech a mrmlal něco o alergii na borovicový pyl.
Dveře do výstrojního skladu byly z anglického dubu, bohatě zdobené řezbami s loveckými motivy. „Za nimi je nejprve odpočinková místnost strážných, a teprve za ní výstrojní sklad,“ hlesl Koba. „Ale nějak ztrácím odvahu ty dveře otevřít. Když jsem tu byl posledně, vypadaly úplně jinak. V cele za nimi byla moje pryčna, na ní obušek a pod ní moje drahá bagančata, navenek tvrdá jako kámen, uvnitř pohodlná jako bačkůrky...“
Kobův pohled při poslední vzpomínce náhle ztvrdl a on odhodlaně bez klepání vyrazil ramenem dveře.

Komentáře

Obrázek uživatele Regi

No teda, to se ale zrodil nečekaný kamarádšoft. Prý, vlez mi na záda :-DD

Obrázek uživatele mila_jj

To víš, Regi, někdy se to opravdu myslí doslovně. :D

Obrázek uživatele Tora

Jo, honit vězně po střepech, to je zábava, co? Horší je jít přes ně sám, to se pak stáhne zadek :). Bavila jsem se. Výtečně

Obrázek uživatele mila_jj

Díky, Toro. Přesně, jak píšeš. Koba ještě dostane lecjakou lekci a bude muset dost svých názorů přehodnotit. Až mu to chudákovi ani nepřeju... :D

Obrázek uživatele Aveva

Mně se moc líbí výraz hemžit palci. Nenapadlo by mě to, ale ten pohyb to tak krásně vystihuje :o)

Obrázek uživatele mila_jj

Mně se taky moc líbil, když jsem ho slyšela poprvé, tak jsem si na něj vzpomněla a použila. Díky za komentář.

Obrázek uživatele Arenga

Opravdu jsem se bavila :-D A ten závěr! POhodlné jako bačkůrky a pak mu to dojde :-D

Obrázek uživatele mila_jj

Díky. Bačkůrky se ještě párkrát vrátí, ony mi pořád chtějí do příběhu kecat. :D
Jo, Koba začne vážit i to, na co pomyslí, chudák malej. :)

Obrázek uživatele neviathiel

Uz chapu jeho stesk po bagancatech :)))

Obrázek uživatele mila_jj

Já taky. Právě takové boty taky miluju, zvenku nezničitelné a zevnitř pohodlné. :))

Obrázek uživatele Aries

to je dobrý, jak se ta scéna mění

Obrázek uživatele mila_jj

Já si to užila, ty sis to užila a Koba to nějak nedoceňuje.

Obrázek uživatele gleti

jak to vidím, tak bačkůrky budou nebohého Kobu pronásledovat, až do blázince. protože po takových snech jinde skončit nemůže.

Obrázek uživatele mila_jj

Bačkůrky se mi do toho pletou víc, než jsem chtěla, ale ony tam fakt být chtějí. A o Kobu se neboj, on je z křemene zvenku i zevnitř, jeho jen tak něco nezlomí.

Obrázek uživatele Faob

Z časových důvodů komentuji po blocích, tedy v tomto případě po sedmi pokračováních. Nejsilnější dojem: překvapení! Měl jsem milu_jj zařazenu v kategorii nápaditě podaných, ale vždy více či méně osvětových stoslůvek, tady najednou vyvstává mistr černého humoru! Ale zkusím to nějak seřadit a strukturovat, myslím přednosti: 1) černý humor je z podstaty nekorektní, proto je vlastně tak osvěživý - v Tvém případě rozhodně silná stránka; 2) Koba je antihrdina, sexistický násilný "chlapák", co by tak rád byl drsný, ale ani výškou na to nemá, tedy v podstatě zamindrákovanec: takto popsáno velmi snadno může směřovat k pamfletu a schematičnosti, ze které se radují jen pamfletisti a schematici, jenže - a to je bomba! - v Tvém podání jsme s Kobou účastni, v některých starostech mu rozumíme, to, že je vlastně ve výsledku "smolařem", ho nám činí bližším; 3) jak už název napovídá, s realitou se pracuje volněji, v posledním pokračování až skoro da-da: tady oceňuji zejména to, že i jazykově podpořeno, různými hříčkami i odkazy se to v textu přímo hemží, hurá!; 4) do textu se Ti podařilo promítnout radost z psaní a tvoření a přenášet ji na čtenáře, minimálně mě: jak vším výše uvedeným, tak gejzírem vizuálních, "filmových" nápadů: králíčkové bačkůrky na nohách "drsného" Koby, Poeův Havran uprostřed cely, co si odnese kýbl s výkaly, borovice a pláž na místě vězeňských chodeb... Suma sumárum: klobouček, snad jen si dovolím lehounce poznamenat, že texty držící se stovky jsou krapínek sevřenější, menší prostor dává více vyniknout jazykovým i motivickým nápadům (osobně se domnívám, že v zadání nebylo rozumné toto základní pravidlo světa DMD uvolňovat). Každopádně: radost číst.

Obrázek uživatele mila_jj

Milý Faobe, musím moc poděkovat za milý a povzbudivý komentář. Musím říci, že jsem si díky němu především ujasnila, co s Kobou. Myslím, že jsi naprosto přesně vystihl "Koba je antihrdina, sexistický násilný "chlapák", co by tak rád byl drsný, ale ani výškou na to nemá, tedy v podstatě zamindrákovanec". Jenže já neumím psát postavy, které by mi nebyly aspoň trochu sympatické - tím pádem bude na Kobu dopadávat ještě lecjaké překvapení, které prověří, jestli se dokáže zvrávorat a najít aspoň trochu charakteru, kterým by si zasloužil čtenářovu sympatii. Nikdo nejsme dokonalí, ani on - je malý, nic hezkého, určitě má i mindráky, jak se dočteš dále, žádné velké štěstí u žen, ale - a tím mne zaujal už v první kapitole - je neobyčejně umanutý a jde si za svým. Nepoznal nejspíš ještě podporu ani přátelství - tak teď má šanci to změnit a přestat se starat jen o sebe.. Uvidíme, co chlap dokáže, já mu držím palce a slibuji, že mu nenaložím víc, než kolik by mohl unést - ale on unese hodně. Takže doufám, že na konci už nebude jen černobílý, ale snad i trochu prokreslený. No, držme mu palce. Ještě jednou díky za zpětnou vazbu.

A ještě k délce: stovka je někdy zoufale málo, tak se snažím držet do tří set (no dobře, následující díl se trochu vymkl). Přijde mi to tak akorát, aby se dal text přečíst na jeden zátah. U krácení na sto vždycky hodně trpím, protože začínám na sto padesáti. Tady si to utrpení chci odpustit a nechám příběhu, aby si určil, jak dlouhé mají kapitoly být.

Jestli on si to ten Koba zase nepředstavuje jak Hurvínek válku - viděl, co všechno se tam už semlelo, jak se realita nejdřív pokřivila a pak skoro utekla, a najednou by měl hezky po ruce sklad s príma bagančaty a obuškem, to určitě. "Vlez mi na záda" je úplně okouzlující. A ta druhá část je najednou až krásná, jak se tentokrát skutečnost přetváří v něco ohromujícího a skvělého, bohužel milej Koba to vůbec neocenil. A k tomu je nepoučitelnej... Líbilo moc.

Obrázek uživatele mila_jj

Díky moc. Ano, chápeš správně, že nafasovat si bagančata bude těžší, než Koba myslí (koneckonců, už je to na světě a publikováno).
No, Koba bude mít takový výchovný kurz, že Makarenko zbledne závistí. Co si z něho vezme, bude jeho věc.

Obrázek uživatele KattyV

To je tedy ohňostroj nápadů. Vzhledem k tomu, že nejsem Koba, si proměnu reality náramně užívám. Ale je fakt, že nemám alergii na pyl. :D

Obrázek uživatele mila_jj

Kdoví, jak to s tou jeho alergií je. Jestli jen nepláče po temných chodbách a nemaskuje to tak blbě.

Obrázek uživatele Finde

nechtěl bych být v Kobově kůži.

Obrázek uživatele mila_jj

Taky alergie na pyl? Chudáka Kobu ještě čekají věci.

-A A +A