4 Kniha
Tramvaj a bludičku jsem si vypůjčila od nevi, vřelé díky.
Kdyby někdo hledal, co kde je tam modrého, tak bohužel Břetislav má obývák laděný do hněda a tmavozelena, ale něco jsem tam vpašovala hned na začátku :-)
O několik minut později se Břetislav vrátil do pokoje. Nesl stříbrný tác a na něm starožitnou čajovou soupravu z jemného porcelánu. Konvici, šálky i cukřenku zdobil něžný pomněnkový vzor. Ladě však v tu chvíli mohly být všechny modré květy světa ukradené. Zajímala ji jen tenká knížečka. Na měkkých tmavých deskách se skvělo několik rudých blesků a titul Děsuplné příběhy.
Lada se se na brožuru nedočkavě vrhla.
Čaj chladl nedotčený na kraji stolu, zatímco dívka hltala kostrbatý text, bleskurychle vstřebávala obsah a snažila se nesmát nahlas toporně vzletným frázím.
„Jak jste k tomu veledílu vlastně přišel vy?“ prohodila náhle.
„Našel jsem ho,“ přiznal Břetislav. „Jel jsem tenkrát do Olomouce ocenit pozůstalost a rozhodl jsem se cestovat vlakem. Ty povídky ležely v přihrádce na zavazadla, nikdo se k nim nehlásil a cesta trvala déle, než jsem předpokládal… Chtěl jsem jen trochu zabít čas, ale když jsem si uvědomil, co to vlastně je, nechal jsem si to. Měl jsem v úmyslu něco si o tom Malinovi zjistit, ale rychle jsem si to rozmyslel.“
Lada dychtivě vzhlédla: „Dozvěděl jste se aspoň něco?“
„Jen to, že celý náklad za podivných okolností zmizel. Knížky se poztrácely, trafiky vyhořely, objednávky zašantročené… Můj výtisk je asi jeden z mála, co se dochoval, ne-li jediný.“
Lada si zapálila další cigaretu a sáhla po nepostradatelném notesu: „Tohle musím prověřit. Ještě něco?“
„Ani ne. Abych pravdu řekl, kvůli návalu jiné důležitější práce jsem na to zapomněl.“ „Koukněte!“ přerušila ho Lada. „Na Raptora se pamatuju, byla jsem tenkrát ještě ve škole. On tam má dokonce i správné jméno!“
Břetislav pochmurně přisvědčil: „Ano, právě tohle mě tenkrát zaujalo.“
Raptor byl krvežíznivý démon. Dokázal měnit podobu, jako významný činitel se vetřel na jedno ministerstvo a podařilo se mu ve spolupráci s tajnou policií vytvořit síť neuvěřitelně důmyslných pastí, které omezovaly magické schopnosti. Nakonec ho dopadl a zabil jistý liškomág.
„Co o tom věděli obyčejní?“
Břetislav pokrčil rameny: „Řekl bych, že jejich úřady to ututlaly a uzavřely případ jako přirozenou smrt. Měly na to prostředky.“
„Jasná zpráva… Hele, další. Pohřební tramvaj. A tady je ten náš džin.“
Pan Sojka si okamžitě vybavil seznámení s Ladou a velmi neobvyklé a nebezpečné pátrání, které spolu podnikli. Jako by se to odehrálo včera. Srdce se mu rozbušilo, ale na dívce nebylo znát žádné pohnutí, plně se soustředila na knihu.
„Nesmířená duše jako vraždící bludička? To nevím, jestli je pravda…“ Rychle škrábala do notesu a snažila se v poznámkách rozlišit skutečné události od smyšlených a sporných, které bude muset prověřit.
„Zatím samozřejmě nemůžu vyloučit ani to, že zmizel z úplně jiné příčiny, co se čarodějů netýká, ale jako pracovní hypotézu povedu únik informací coby hlavní motiv. Proč se ale ztratil až rok po vydání?“ Hovořila polohlasně, spíš sama k sobě než ke svému společníkovi. „V první řadě musím zjistit, jak a co všechno se dozvěděl.“
„Neměl sám magické schopnosti?“ nadhodil Břetislav se slabou nadějí, že vysvětlení bude docela jednoduché. „Kde studoval?“
„Obyčejný gympl,“ potřásla Lada hlavou. „To bylo to první, o co jsem se zajímala, ale jeho otec to jednoznačně popřel. Říkal, že kluk byl plachý samotář, věřil podivným věcem, ale nikdo z široké rodiny žádné nadání nemá, ani pasivní vnímavost se nevyskytuje, žádné nadpřirozené jevy... Koukal na mě jak na blázna.“
„Potom ale…“
„Přesně tak.“ Lada energicky zamáčkla cigaretu. „Začnu na té poště.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Držím Ladě palce. To pátrání
Držím Ladě palce. To pátrání bude očividně hodně nebezpečné.
Lada děkuje.
Jednoduchý to asi nebude
Však na to má taky ještě
Však na to má taky ještě skoro rok ;o)
A předpokládám, že na poště bude nějaký děsuplný démon, kterého pošťáci krmí nedoručenými zásilkami ;o)
To by ledacos vysvětlovalo,
To by ledacos vysvětlovalo, že?
Pošta je magická sama o sobě.
Pošta je magická sama o sobě. Tam bych se snad bála víc než v lese samotná. :)
jo, to je ta pravá džungle.
jo, to je ta pravá džungle. Bude příště
Říkalo se, že normální státy
Říkalo se, že normální státy mají v zemi jedno zastoupení, akorát peklo má u nás dvě - českou poštu a české dráhy.
:-))
:-))
Ještě že nemusí na sociálku
Ještě že nemusí na sociálku Prahy 8
myslíš sem?
Budova trojské správy sociálního zabezpečení byla vytvořená tak, aby budila frustraci v každém, kdo do ní vstoupí. Byly tu chodby, které nikam nevedou, schodiště, ústící jen na další schodiště, mezipatra, vedoucí na další mezipatra, a všudepřítomné směrovky, podle nichž by dsáhl svého cíle tak akorát uroboros (Darek Šmíd, Žrádlo pro psy).
Sorry, ale líp bych to stejně napsat nedokázala
Autor je místní, koukám.
Autor je místní, koukám.
Do háje, já to mám skoro za rohem od práce!
a já tam musím chodit, tak mi
a já tam musím chodit, tak mi řekni, co je horší
Obě víme :-P
Obě víme :-P
Začíná to být fakt napínavé.
Začíná to být fakt napínavé.
díky, to jsem ráda
díky, to jsem ráda
Sojka nejspíš něco tuší, já
Sojka nejspíš něco tuší, já netuším nic :-)
Na poštu v tvém podání se moc těším (mne si ruce).
Hele, nebude ono těch démonů na různých ministerstvech víc?
Já myslím, že na
Já myslím, že na ministerstvech je víc démonů než lidí ;)
Haha, to každopádně, jinak si
Haha, to každopádně, jinak si to nedovedu vysvětlit :) co se teď děje.
Já místo "démona" přečetla
Já místo "démona" přečetla něco jiného
marně hádám co a bojím se
marně hádám co a bojím se zeptat
To je strašně zajímavé, co je
To je strašně zajímavé, co je v té knize. Nemohu se dočkat, až se dozvíme víc!
jen aby z toho pak nebylo
jen aby z toho pak nebylo zklamání. Ale pilně píšu, právě jsem smazala půl stránky z příští kapitolky!