Přítele poznáš v nouzi
Téma: Ticho po pěšině
Tentokrát Severusovo střetnutí se Záškodníky neskončilo zdaleka tak nevinně jako dřív.
Roztržený hábit, zakrvácený přeražený nos…
Vše samozřejmě řádně spraveno a ošetřeno, ale zadostiučinění žádné a rány na duši podebrané křivdou pálí dál.
„… bohužel, chlapče, viníci spadají do kompetence ředitelky nebelvírské koleje, nemohu v té záležitosti nic udělat…“
„… je to tvrzení proti tvrzení…“
„… kluci se občas zkrátka poperou…“
Severus se krčí jako spráskaný pes.
Uteč nebo zaútoč, jinou cestu nevidí.
Dokud…
„Teď toho mám právě dost!“ Zmijozelský prefekt ho popadne za rukáv, vleče do ředitelny.
Překvapené vzhlédnutí. „Luciusi? Děje se něco?“
„Ano. Pokud nezakročíte, podám na vás stížnost školské radě.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Martian, tady se naše pohledy
Martian, tady se naše pohledy na potterovský svět rozcházejí asi nejvíce. Ale přesto. Téma nespravedlnosti, šikany a odvahy se jí postavit jsi popsala skvěle. Je to opravdu výborné drabble.
Regi, ono je to možná taky
Regi, ono je to možná taky tím, že zatímco já mám v hlavě nárys celého příběhu s nějakými souvislostmi, Ty jsi v nevýhodě, že z něj zatím můžeš vidět jen nějaké kousky, navíc roztroušené do více povídek. Pokud budu mít čas a náladu a jednou to posepisuji celé, možná to najednou začne dávat lepší smysl a tím to bude i akceptovatelnější. Ale víš, čeho si na Tobě cením? Že i když třeba někdy s něčím nesouhlasíš, nikdy jsi neprojevila sebemenší tendenci mi naznačit, že si to určité něco myslet nebo psát nesmím. Díky. :)
Já jsem byla prostě vždycky
Já jsem byla prostě vždycky na straně Pobertů. Sarkastickýho humoru mám sama na rozdávání, oni pro mě měli prostě něco víc - v té loajalitě, přátelství atd. Ale tím pojetím se liší autor od autora, že. ;)
Musím říct, že Lucius má u mě bod. Ukázal, že má nějaký charakter. :)
Lucius se uculuje. Něco
Lucius se uculuje. Něco takového prý snad o něm ještě nikdo neřekl. :)
Na oplátku musím přiznat, že pomaloučku začínám přicházet na chuť i těm Pobertům. ;)