Doba je stále stejná
"Vyšlete havrany do všech směrů!" vzkřikl hofmistr. Písaři se jali psát dopisů.
Komtesa z Hlubočep odevzdaně vzhlédla. "Něco se stalo, budou potřebovat posily," problesklo jí hlavou.
"Rozšiřte mezi sedláky, že Krále miluje Bůh; a slitoval se nad ním," přečetla si s oddechem. Smrt panovníka dlouho očekávala.
"Ať se služebnictvo pomodlí, přijdu k nim," pravila k barrandovskému hraběti.
"Na vědomost se dává, že Král nám dal pozemky od Smíchova k Černošicím," vzkřikne večer k nohsledům.
Sluhové se zbraněmi nad kuropěním zmizí. "Za naše děti," stojí na korouhvích.
Ráno již jednota neexistuje. Nastal čas hesel a vzdoru. Názory se různí, krveprolití přichází.
Kde není spojovatel, přichází rozpor.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Oh, to je tak smutně pravdivé
Oh, to je tak smutně pravdivé. A ještě smutnější je, že se někteří o ten rozpor zasazují. Hezké drabble.