Za bydlení a stravu
Moje první dny v Talronu u Trana. Tak nějak ve stejném období jako předchozí dvě drabble.
Když jsem se s Tranem domluvila, že mu výměnou za přístřeší a stravu pomůžu v domácnosti a s jeho prací, myslela jsem si, že se práce nebojím a nebude to žádný problém. Když jsem ovšem další den dostala za úkol porýt a připravit záhon velký přibližně tři krát tři metry, pořádně jsem se zapotila. Přece jenom tvrdá fyzická práce (vím, že jsou i tvrdší) je něco jiného než práce na počítači. A i když jsme měli doma zahrádku, tak tady to nebyl záhon, ale kus louky. Mělo to aspoň jednu výhodu, večer jsem usnula sotva jsem si lehla na postel.
Nedávno jsem zpovídala babičku, která prožila dětství v chudé zemědělské rodině a říkala, že takovou dřinu by znovu zažít nechtěla. A já si uvědomuju, že si ani nedokážu představit, jak by se většina městských lidí o sebe postarala, muset se uživit jinak než nákupem v obchodech.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jo, práce na zahradě je zlo a
Jo, práce na zahradě je zlo a já jí nesnáším. A to budeme příští týden sázet brambory...
A bude mít krásné sny :)
A bude mít krásné sny :)
Práce na zahradě není zlo. Jen se na ni musí člověk podívat jinak.
Ona to byla dřina a je i dnes, když to dělá člověk poctivě (i když pro většinu lidí je to dnes jen posekat trávník a zavolat zahradníka na keře).
Asi jsem moc propadla vůni kypré půdy :)
Až na druhé čtení jsem si
Až na druhé čtení jsem si všimla, že hrdinka zřejmě musela zrýt na záhon kus normální louky. Předtím jsem kroutila hlavou, že s rýčem zrýt devět metrů čverečních nijak zvlášť namáhavé není. :-)
Je pravda, že někteří lidi
Je pravda, že někteří lidi jsou, pokud jde o přírodu, docela mimo. Zrovna dneska se jeden týpek v narvané tramvaji hlasitě podivoval, že krokusy fakt kvetou jenom jednou za rok…
Strohé, civilní, výstižné.
Strohé, civilní, výstižné. Žádné zbytečné pentličky. Kachna.