Jednou královnou Narnie, navždy královnou Narnie
Letos jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je psát seriál (a dobré to je :o)). Přesto jsem vybrala neseriálové drabble, protože mi připadá nadějné. A naděje je mi zapotřebí, jak se mi celý duben dobře žilo a psalo, s jeho koncem bohužel postihla moji rodinu velká ztráta, ze které se pořád nemůžu vzpamatovat. Tím se chci zároveň omluvit, že nekomentuji, neodpovídám na komentáře a neděkuji těm, kteří některá moje drabblata dali do výběrů. Mám z toho radost, opravdu, ale síla mi nějak chybí.
Edmund klímal v zahradním lehátku, Eustace v trávě, hlavu položenou v klíně Jill, rodiče v altánu hráli šachy, krásné líné odpoledne. Petr si odkašlal: „Teď, když jsme tu všichni..“ Nedořekl, protože v ní náhle vzplály pocity z poslední doby, tušení neúplnosti, nedostatečnosti, chybějící části celku, a ona vykřikla: „Ne, nejsme tu všichni!“ Snící se probrali, Edmundovy oči byly najednou obrovské, maminka se rozplakala a bílá královna spadla na zem.
„Přece není možné, že ona už nikdy..“
Stromy zaševelily, vítr přinesl vůni Zuzanina parfému, dětského pudru, domova a štěstí. A také Aslanův hlas: „Nikdy je pro vás příliš velké slovo, děti.“
A abych nezapomněla, drabble je věnováno Lee, za všechna její (narnijská i nenarnijská).
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
rozumím, proč zrovna tohle
rozumím, proč zrovna tohle (krásné) drable. Upřímnou soustrast
Tohle se mi moc líbilo, ta
Tohle se mi moc líbilo, ta naděje je v tom tak vzdálená a přitom úplně hmatatelná. :) Taky přeju upřímnou soustrast.
Tu stoslůvku si pamatuji.
Tu stoslůvku si pamatuji. Jako předtím mi vyvolala na tváři takový hořkosladký úsměv.
Taktéž přeji upřímnou soustrast
Opravdu krásné. Přeji
Opravdu krásné. Přeji upřímnou soustrast a více síly.
Jsem ráda, že jsi vybrala
Jsem ráda, že jsi vybrala tohle, protože je naděje plné.
Taky přeji upřímnou soustrast. Budu se za vás modlit.
Krásné drabble k smutným
Krásné drabble k smutným pocitům. Drž se.