Když se Jugháš na mne konečně podívá
Letos to neukončím optimisticky...
Org.: Prosím, respektujte, že si přeju pouze čtenářské komentáře.
Přivádějí další zajatce. A mezi nimi…
,,Jugháši!“
Nezvedne hlavu. Hledí na bezvědomého skřeta, kterého nese v náručí. Otrhaný dolguldurský otrok. Jemně ho položí.
Dvě elfky v krví zacákaných řízách přikleknou vedle. Zahlédnu navlékání nitě, ucítím závan tlassy. Po chvíli ale s potřesením hlav vstanou a zamíří ke skupině lehčeji raněných.
,,Chci k nim,“ řeknu. Hlídač svolí.
Vím, komu patří ta odřená tvář. Uchopím ruku se zkroucenými prsty a políbím ji. ,,Vydrž,“ prosím. ,,Žij.“
Překotný dech se zadrhává. Nakonec ustane.
Když se Jugháš na mne konečně podívá, jeho prázdný důlek přetéká slzami.
,,Vůdce vzbouřenců?“ ptá se elfka ve zbroji.
,,Ano. Gvačara.“
...a navíc ani vysvětleně.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
jo, je to smutné
jo, je to smutné
Uf. Tak to je opravdu drsné.
Uf. Tak to je opravdu drsné.
Díky.
Smutný konec.
Smutný konec.