Trocha nostalgie
Věděla jsem dobře, že to bude období, na které nezapomeneme.
Doma Tobiáš, Rozárka, Čeněk, Barbucha. V dílně Sofie, Jack, Bonnie, Zorro, Silver.
Hotel U devíti koček v plném počtu.
Dva roky, vše se změnilo.
Pod koly vlaku zahynula prvně Zorro, zanedlouho Jack.
Přišel Jája, statečně si probojoval cestu do domečku.
A další – zbojník Lupínek. Umístěný na farmu.
Plachá tříbarevka. Získala domov na statku.
Malou Barbušici si vzala známá.
Silverku s koťaty přijal útulek – jinak to nešlo.
Po všech manévrech zbylo koček osm.
Pak svůj boj prohrál Silver.
Teď jich máme sedm.
Hotel U devíti koček už zůstal jen v názvu.
Milá Velká Kočko, drahá Centrální distribuce koček - jsem s počtem, který máme, naprosto spokojená, aby bylo jasno.
Tohle je jen splnění tématu, víte? Nic víc!
To období už se totiž vrátit nedá. Do stejné vody dvakrát nevlezeš.
A kdybych jich chtěla víc, tak ty ostatní, co jste nám nasázeli do zahrady, nebudu umisťovat, že. Takže opravdu - to bylo jen nostalgické povzdechnutí za časy minulými.
Děkuji.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Že jste ale udělali kus
Že jste ale udělali kus kočičí práce! Klobouk dolů!
Na to, že jsme nikdy nechtěli
Na to, že jsme nikdy nechtěli víc koček, to není zlé, viď.
Jediná kočka, kterou jsme si sami vzali z vlastní vůle byla Rozárka - taky tedy nalezenec. Ale brali jsme ji od kamarádky, protože jsme si ji zamilovali. Ostatní jsou odložení, nechtění, poutníci životem. Díky.
Dneska jsi mě rozplakala...
Dneska jsi mě rozplakala... Jako já vím, že takovej je život a vůbec... a že je skvělý, kolika kočkám jste pomohli a že jim u vás bylo dobře a byly šťastný... ale prostě pláču...
Taky se mi to nepsalo dobře.
Taky se mi to nepsalo dobře. Ono je to totiž těžký. Kdyby ty kočky byly aspoň smečkový zvířata, ale ono jich cpát hodně na jedno malý místo nejde. Stresujou se navzájem... a sžívat je je na dlouho.
Rozplakat jsem tě nechtěla.
Opravdu ne.
Všechny kočičky, které
Všechny kočičky, které potkají laskavou náruč, nám to podepíší, že jsme dobrého srdce.
Všechny kočičky z Hotelu U devíti koček jsou a nebo byly šťastnými. A to je pro ně i pro vás doma nejdůležitější.
Našli svůj domov, i kdyby jen na chvíli.
Díky moc. Já to vím :) jen
Díky moc. Já to vím :) jen holt mám dneska takovou nostalgickou náladu. Tenhle duben není dobrý.
Toro, věřím, že nakonec dobrý
Toro, věřím, že nakonec dobrý bude. Sedm je přece šťastné číslo. :-)
Jednu chvíli jste tam měli
Jednu chvíli jste tam měli vážně našlapáno.
Tak ať se vám v hotelu dobře bydlí, ať je vás tam zrovna, kolik chce.
Díky. Doufám, že to tak bude.
Díky. Doufám, že to tak bude. Zvlášť teď.
Nostalgické.
A za rok bude zase všechno jinak. Kdo ví, zda ne Hotel u desíti koček...
Ne ne. Počty se mění, název
Ne ne. Počty se mění, název už nikoliv. Na památku těch prvních.
Mně se líbí ta důrazná
Mně se líbí ta důrazná osvětlující poznámka na závěr :o)
Že jo :-D jen aby byla co
Že jo :-D jen aby byla co platná :-)
No já doufám, že bude, proto
No já doufám, že bude, proto jsem ji tam psala! Si toho nechte, vy dvě!
CDK
dobře ví, co dělá :-)
No, když nám to sem cpala
No, když nám to sem cpala oknem dveřmi, tak jsem si nebyla tak jistá, hele
Toro, nech to CDK, uvidíš, co
Toro, nech to CDK, uvidíš, co ještě přijde. Krásné, i když nostalgické drabble.
Díky. Já doufám, že už jsme
Díky. Já doufám, že už jsme si svůj díl vybrali.