Ctibor vzpomíná
„A pak jsme jeli hodně dnů pustou neobydlenou krajinou. Cesta, kterou nám ukázali v poslední vesnici, byla stěží rozeznatelná. Už jsem si myslel, že nás oklamali, ale pan Jindřich rozhodl, že se vracet nebudeme. Nakonec naše poselstvo přece jen doputovalo k cíli.“
„A jaké to tam je?“ vyzvídá Vítek.
Ctibor vzal do stářím zkřivených prstů prut a začal črtat do vychládajícího popela baňaté tvary střech, které mu utkvěly v paměti.
„Vypadají jako makovice, ještě než začnou zrát,“ rozesmál se Vítek.
„Víš, že máš, kluku, docela pravdu?“ poškrábal se Ctibor v prošedivělých vousech. "A já celý život přemýšlím, co mi připomínaly."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc pěkné. Kampak Ctibor
Moc pěkné. Kampak Ctibor mířil? Z Čech až na konec světa?
taky nad tím přemýšlím a
taky nad tím přemýšlím a tipuju, že někam na východ
moc pěkné drabble s hezkým závěrem
Náhodou jsem zabloudila a
Náhodou jsem zabloudila a přidala si tě do oblíbených autorů, ať mi tvá další drabblátka neutečou. Moc se mi líbí.
Z té poslední věty úplně
Z té poslední věty úplně cítím tu úlevu, jak mu tahle maličkost zapadla na správné místo :o)
Úplně ty baňaté střechy vidím
Úplně ty baňaté střechy vidím! :)
Takhle si půlku života
Takhle si půlku života pamatovat tvar podivných střech, to musel být zážitek.