Čáry

Obrázek uživatele strigga
Rok: 
2016
Fandom: 
Obdarovaný: 
Owes

Milý Owsi,
letos jsem trochu porušila svou zásadu, že budu vždycky obdarovávat někoho, koho osobně neznám. Tebe jsem už poznat stihla (a jsem za to moc ráda), ale tvému přání se prostě nedalo odolat :) chtěl jsi něco, co by tě zahřálo, čímž si teda nejsem úplně jistá, jo. Ale jinak se to snad číst dá. Přeju ti krásné Vánoce, veselé svátky, slunce v duši a tak vůbec!
P.S.: Omlouvám se za drobounké zpoždění. Kdy jindy už má vypadnout wifi, když ne čtyřiadvacátého prosince večer!

P.P.S. - soundtrack:
https://www.youtube.com/watch?v=29nYUkauaU0 (od první do šesté)
https://www.youtube.com/watch?v=uqmuNExKsG0 (od sedmé dál)

ČÁRY

První
Je mu šest, zrovna dneska, úplně přesně, a je na to náležitě hrdý. Právě dostal od rodičů dárek: překrásný křišťálový model sluneční soustavy, v němž planety nikdy nepřestávají obíhat okolo maličkého, zářícího slunce. Celá ta nádhera se před ním vznáší ve vzduchu a nikdy nespadne! Fascinovaně na ni zírá, oči barevné odlesky planet.
Pár dní nato se jeho mladší bratr poprvé projeví jako kouzelník. Rána na noze bolí jako čert (pořád si není jistý, jestli tam kousek skla někde nezůstal), a stejně tak vědomí, že jeho nejmilejší dárek vydržel tak krátce.
Rodičům nic neřekne. Ostatně, tu hru původně navrhl on.

Druhá
Je mu jedenáct a těžko se smiřuje s tím, že mu něco nejde. On, který kousek třísky v jehlu proměnil na třetí pokus, každý lektvar namíchá bezchybně a spolužákům opravuje domácí úkoly... premiant třídy a neumí létat. Za týden je první hodina a on se nikdy ve vzduchu neudržel déle než pár vteřin.
Alohomora je užitečné zaklínadlo, když chcete z kumbálu štípnout párek košťat. Elfias slíbil, že o tom doučování nikomu nic neprozradí, a když Albus spolkne svoji pýchu, je rád, že si nechal pomoct. Na první hodině není o nic horší než ostatní.
Jenom pak pár dní trochu kulhá.

Třetí
Je mu osmnáct a nejraději by bolestí řval, ale nejde to, musí si to všechno nechat v sobě, už navždycky, už napořád, protože všechno zničil a nikdy už nebude nikdo, komu by se z toho mohl vyzpovídat, bolí to, bolí, jako by mu někdo vyrval srdce z těla a před jeho očima do něj zabodával nože, hlubokou ránu na noze si zacelí později, nebo možná nikdy, Gellertův plášť naposledy pleskne o dveře a Aberforthův pohled má v sobě jed a blesky a něco, co už nikdy, nikdy nepůjde spravit, a Ariana leží na zemi, křehká, nehybná jako panenka, oči vytřeštěné...

Čtvrtá
Je mu třicet a bolest pohřbil hluboko v sobě. V těch hlubinách má strach, který ho občas budí ze spaní, od hlavy k patě zalitého ledovým potem, a každý vztah, o který se pokusil, dopadl zle. Ví, proč to tak je. Není celý, a už nikdy nebude. Bojí se pouštět si k sobě lidi příliš blízko. Nechce už zničit žádný další život.
Vrací se tam, kde si ještě pamatuje, že si připadal doma. Hlásky věží na něj mávají už zdálky; Bradavice jsou pořád stejné, a to je tak uklidňující vědomí.
Jenom na ten zatracený mizející schod už zjevně stihl zapomenout.

Pátá
Je mu sedmapadesát a už na to pomalu začíná i vypadat. Jako všichni kouzelníci stárne trochu pomaleji než obyčejní lidé; vlasy i plnovous ovšem pomalu, ale jistě začínají prokvétat šedinami. Teď na to ale nemyslí: má plnou duši něčeho, co ho podivně znepokojilo, dokonce tak, že při odchodu ze sirotčince uklouzl na schodech a rozbil si koleno. Neví ještě, co přesně ho na tom chlapci tak děsí. Teprve až když se vrátí zpátky do své pracovny, uvaří si čaj a má čas nad tím popřemýšlet, uvědomí si, že mu něčím připomíná Gellerta.
Tu noc se po dlouhé době vzbudí hrůzou.

Šestá
Je mu dvaašedesát a kostlivci vyskakují ze skříní na každém kroku. Lidé umírají, mudlové, kouzelníci, všichni, už skoro šest let; několik jednotlivců rozpoutalo peklo a další jim v tom pomohli mlčením a nečinností. Ví, že je jedním z nich, ale jako vždycky, i teď musí přijít Aberforth a řvát na něj přes celé pozemky, aby se konečně odhodlal postavit tomu, co kdysi sám pomohl vystavět.
Gellert se změnil skoro k nepoznání, ale oči má pořád stejné. Přinejmenším je v nich stále stejná, pomstychtivá, nenávistná, ale zároveň skoro až školácky škodolibá jiskra, když mu už poražený alespoň posledním kouzlem podrazí nohy.

Sedmá
Brzy mu bude sedmdesát a plíží se Prasinkami v neviditelném plášti jako malý kluk. Ví, že se chová jako pitomec, ale nemůže si pomoct. Očima přejíždí ledabyle spravenou oprýskanou omítku a okna, která se Aberforth po převzetí zřejmě neobtěžoval umýt. Původní majitel hospody zmizel za války a už se nevrátil; Albus napůl čeká, že nade dveřmi se bude houpat obrázek kozy a název U starýho kopejtka, ale s mírným překvapením zjistí, že cedule zůstala stejná jako dřív. S nepříjemným bodnutím si uvědomí, že Aberforth majitele znal.
Shodí ze sebe plášť a pomalu otevře dveře. Na prahu zakopne. Jako malý kluk.

Osmá
Je mu sedmdesát pět a poprvé po mnoha letech netráví Vánoce v Bradavicích. Klečí ve sněhu mezi náhrobními kameny, pod koleny cítí tvrdý štěrk. Přemístil se sem rovnou od Prasečí hlavy. Původně to nezamýšlel, ale Aberforth se na něj zničehonic při nalévání podíval - a v tom pohledu, ukryté a zaprášené, byly jed a blesky a to něco, co nikdy, nikdy nemůže spravit, a Albus najednou věděl, že jeho místo je tady, tady a nikde jinde. V nedalekém kostele zní tichá půlnoční píseň. Bude tu klečet celou noc, než ho Aberforth, nadávající a vyděšený, brzy nad ránem najde a odnese domů.

Devátá
Je mu pětaosmdesát a poslední roky má konečně pocit, že se smířil sám se sebou. Je sice pravda, že ten zatracepený schod mezi druhým a třetím patrem si už asi v životě nezapamatuje (zrovna před týdnem si na něm zase odřel nohu, chválabohu, že u toho nikdo nebyl), jinak ovšem - Bradavice zůstávají stejné, a to mu pomáhá udržet si vnitřní klid. Když se ale předevčírem rada shodla na tom, že lepšího ředitele než Albuse Brumbála si škola namůže přát, někde hluboko se zase probudila stará úzkost. Strach z funkcí, strach z moci.
Zlatý Aberforth a jeho hospoda. A ohnivá whisky.

Desátá
Je to vlastně k smíchu, ale ve dvaadevadesáti letech jede poprvé mudlovskou podzemkou. Lidé v oblecích, v jeansech a ve večerních šatech se po něm otáčejí a vrhají kradmé pohledy na jeho plášť a půlměsícové brýle, ale on na ně tentokrát vesele nepomrkává: sleduje plán nade dveřmi, kvůli kterému sem přišel. Fénixův řád získal spolehlivou informaci, že právě na londýnské metro hodlají Smrtijedi příště zaútočit.
Vytvoří si mentální obraz plánku, aby ho mohl později uložit do Myslánky, vstane a přitom mu lupne v koleni. Chytí se tyče, aby nespadl. V ten moment si vzpomene, co mu plánek celou dobu připomínal.

Jedenáctá
Je mu rovných sto let a dívá se do tváře malého chlapce, miminka se zelenýma očima a odporně rozšklebenou jizvou na čele. Na deset let ho teď opustí, a možná je to dobře, protože ten pohled bolí; už teď ví, že mu v budoucnu sám bude muset způsobit mnohem víc jizev, neviditelných, ale o to strašnějších.
Než se přemístí, naposledy se ohlédne po ztemnělém domě. Jizva na koleni, vytvořená tolika minulými událostmi, se zase bodavě ozve. Před chvílí Minervě tak trochu zalhal: plánek není dokonalý. Londýnské metro má jedenáct linek.
Tu poslední si bude vrývat do duše příštích patnáct let.

Komentáře

Obrázek uživatele Keneu

*očítá Owsovi dárek*
To je normálně citové vydírání! A je velice uklidňující vědět, že je Brumbál takový zakopávající nešika a přesto velký kouzelník. Příjemné počtení, naprosto uvěřitelně rozbitý člověk a působivé propojení životních krizí s čárami jizvy.

Obrázek uživatele strigga

Moc děkuju! Já jsem hroznej citovej vyděrač, mě znáš :D jsem moc ráda, že se líbila. Snad bude i Owsovi, i když nadějeplnost se mi tam přes veškeré nutkání nacpat nepodařilo.

Obrázek uživatele Remi

Mám dotaz, proč se přemisťování vždycky píše kurzívou? :)
Jinak je to krásně napsané, obzvlášť ten první soundtrack se mi líbil. A musím souhlasit s Keneu, to zakopávání dodává takový lidský rozměr...

Obrázek uživatele strigga

Člověče, to je zajímavá otázka :D já si vždycky myslela, že proto, že kdybys to napsala bez kurzívy, tak by to čtenář mohl vnímat v tom obecném a širším významu (prostě - přemístil se jakýmkoli způsobem, lodí, na koni, na hejnu testrálů, splašené poštolce atd.). Ale jistá si tím teda nejsem.
A mockrát děkuju. Ten první soundtrack jsem poprvé slyšela někdy v listopadu a hned mi bylo jasné, že právě u něj budu tu povídku psát. :)

Obrázek uživatele Keneu

mně ta kurzíva vždycky připadá taková zdůrazňující, jako: here comes the maaagic! :)

Obrázek uživatele Remi

Asi máš pravdu, přemístit a přemístit. Vždycky mě to tak mlátilo do očí... :)

Obrázek uživatele Rebelka

Striggo, to je nadhera. Libi se mi vsechno. Od dvojsmyslneho nazvu, pres lidskeho Brumbala az po naprosto dokonale slovni obraty. Tleskajik a klonik.

Obrázek uživatele strigga

Mnohokrát děkuju. Dvojsmyslnost názvu jsem si sama uvědomila až po dopsání a upřímně, taky se mi líbí :) jsem ráda, že se to dobře četlo.

Obrázek uživatele neviathiel

To je úžasné!
Nějak mě rozbolelo koleno. :-)

Obrázek uživatele strigga

Dík. To víš, síla sugesce :D

Obrázek uživatele Owes

Jsem naprosto uchvácen, nadšen a potěšen! Jsi geniální, striggo! Ta povídka má v sobě vynikající nápad, tolik emocí a je skvěle napsaná. Moc ti děkuji. Lepší dárek jsem si nemohl přát. :-) Jsem strašně rád, že sis mě vybrala zrovna ty.

Obrázek uživatele strigga

Ach, moc děkuju :) jsem moc ráda, že se líbí, trochu jsem se bála, že to nebude vono. A dík, že jsem ti mohla být Ježíškem, to tvoje přání bylo prostě skvělý!

Obrázek uživatele Owes

Ještě ti musím pochválit to, s jakou hloubkou lidskosti máš toho Brumbála vykresleného. Je to přesně to, co tolik chybí v knížkách. Líbí se mi reflexe jeho vztahu s Aberforthem. A přiznám se, že nad rozbitým modelem sluneční soustavy jsem uronil kroupu málem hned na začátku. Postupně budu přicházet na další a další aspekty toho, jak je takhle povídka krásná. :-)

Obrázek uživatele strigga

Jé, to jsem ráda, že je to v tom vidět. Ono to původně mělo být mnohem víc o Aberforthovi, tak zrovna nad tímhle vztahem jsem před psaním přemýšlela asi nejvíc. :) Aberforth by si vůbec zasloužil minimálně jednu samostatnou povídku.. díky moc, jsem opravdu ráda, že jsem se ti trefila do noty. :)

-A A +A