Zkrocená

Obrázek uživatele Kleio
Rok: 
2016
Obdarovaný: 
Keneu

Milá Keneu,
přeji ti krásné Vánoce a děkuji ti za inspirativní přání. Původně jsem začala psát Muminky, ale než jsem se nadála, byla jsem úplně jinde a povídka se vydala vlastním životem.
Chtěla jsi něco, co má dobrý konec, atmosféru a špetku toho Shakespeara? Snad se ti bude líbit. Tvůj Ježuch.

Zkrocená

Padovské střechy hladily poslední paprsky slunce a jindy neklidné město se alespoň na pár okamžiků pomořilo do laskavého ticha. V cypřiších pod oknem už dávno nezpívali cvrčci, vyhnal je zimní chlad. I většina oken v domě byla zatlučená, snad v očekávání mrazivých nocí.
Jen okno v Kateřinině ložnici bylo rozevřené dokořán. Kdyby se někdo odvážil přelézt zeď do zahrady, jež obklopovala šlechticovo sídlo, spatřil by ve světle krbu dámu v rudém hávu, kterak nervózně přechází po místnosti. Ramena měla zahalená do šátku, tmavé vlasy ovšem proti všem zvykům vdaných dam nesvázané a nezakryté. Těžké lokny za ní vlály, když prudčeji přešla od postele k oknu a zase zpět.
Vyklonila se, přimhouřila oči a sledovala horizont, zda by snad nebyla schopná rozpoznat blížící se kočár či alespoň jezdce.
Kde jen jsi, Petruccio, v tento požehnaný den? Snad nestalo se ti něco v Benátkách, šeptala si Kateřina a znovu vyhlédla ven. Jak scházel jí její milovaný manžel. Již déle než rok byla šťastnou chotí, které se dostalo více než prostého milostného tokání, ale lásky silné a nesobecké. Petruccio, jenž se jí jevil jako neotesanec a hulvát, rovněž zkrotl, a přes všechny posměšky ostatních oba zažívali to, co se nazývá šťastným manželstvím.
Snad jen kdyby nemusel tak často pryč, jako by svůj život musel rozdělovat mezi Benátky, Padovu a Veronu, povzdechla si paní Kateřina.
V krbu zapraskalo a na Padovu se snesla tma. Za hradby už nebylo možno dohlédnouti, nezbylo než se smířit s další osamělou nocí. Kateřina se těsněji zabalila do šátku, zvedla se a zamířila do salónku. Cestou vyštěkla na pár služebných, které místo práce tlachaly, náruče plné zvadlých květin. V salónu se letmo pokřižovala před obrazem Spasitele, prosila o štěstí, které by doprovázelo Petruccia na cestách, a usadila se na lavici.
Netušila, na jak dlouho usnula, ale když se vytrhla ze snů, střetly se její oči s něžným pohledem Petrucciovým.
„Kačenko, Katko,“ šeptal jí a hladil po tváři.
Vykřikla, radostně vyskočila a pověsila se choti okolo krku. Chytil ji kolem pasu a zatočil se s ní. Jak mu scházela.
„Nemohla jsem se dnes dočkat, drahý manželi,“ usmála se Kateřina. „Mám významnou novinu.“

Té noci kráčeli Petruccio a Kateřina pokorně z půlnoční mše, on jí sem tam věnoval tichý úsměv a občas se dotkl jejího bříška. Oba děkovali Pánu za vánoční požehnání.

Komentáře

Obrázek uživatele Keneu

Je to dojaté, je to rozpuštěné, je to okouzlené. Co je to?
No ano, je to Keneu šátrající po kapesníku a druhý podstrkující Čespírovi.
Děkuji, Ježíšku, za krásnou atmosféru, živé prostředí, osudovou Kateřinu, slovosled, romantiku a vůbec za celý dáreček. Mám velkou radost, že na sebe byli hodní a že se měli rádi.

Obrázek uživatele Kleio

*podala kapesník* Mám radost, že máš radost. :)

Obrázek uživatele Remi

To je moc hezké. Máš takový jemný cit pro detaily. :)

Obrázek uživatele Kleio

Děkuju za pozitivní komentář. :-)

Obrázek uživatele Ebženka

Jejej. Konečně dočítám, co jsem kdysi nestihla - a tu narazím na tvou povídku. Já upřímně viděla jen ten slavný Zeffireliho film, a z něj jsem byla zhola znechucená (a to mi ho kamarádka doporučovala, jak je super). Stále plánuju přečíst si originál, protože doufám,že Shakespeare sám to napsal líp. Tys to ale rozhodně dokázala tak, že se shodneme já i Shakespeare.
-A A +A