Zadušen horou zlata
Kdysi dávno do města přišli cizinci.
Dostali dary nevídané, i jídlo, střechu nad hlavou.
Zpočátku byli laskaví. "Máme vás rádi," říkali. "Jste naši přátelé. Chceme mír."
Chodili volně po městě, a zalíbilo se jim mnoho pokladů.
Tu začali mluvit jinak. "Přinesli jsme vám kulturu," říkali, "a víru v pravého Boha. Poslechněte."
Lidé odmítli. Měli své bohy, kteří je opatrovali, a své tradice, kterou ctili.
Zaleskly se kyrysy, zatřpytily meče.
Usmívali se, i když zabíjeli. "Šíříme království Boží na zemi," říkali každému zabitému. "Mír a lásku."
A Bůh se odvrátil a plakal zlaté slzy, že zemřel na kříži za nenávist Cortézovu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
moc dobré
moc dobré
Děkuji moc.
Děkuji moc.
super... i když dost děsivé.
super... i když dost děsivé.
No jo, no... věřím, že takhle
No jo, no... věřím, že takhle to tam ale obvykle probíhalo.
Muselo to být pro ty
Muselo to být pro ty domorodce děsné. I když oni taky nebyli žádná zlatíčka tedy.
Nebyli, ale Španělé
Nebyli, ale Španělé přesahovali veškerý level jejich chápání, což pro ně asi bylo nejhorší - že to jsou vlastně asi možná bohové.
Moc dobré!
Moc dobré!
Děkuji moc!
Děkuji moc!
Parádní.
Parádní.
Děkuju moc.
Děkuju moc.
To je nádherné (i když tak
To je nádherné (i když tak tragické).
Děkuju moc.
Děkuju moc.
Sakra dobrý!
Sakra dobrý!
Děkuji :)
Děkuji :)
Dobré!
Dobré!
Díky moc :)
Díky moc :)
Smutné a skvěle napsané.
Smutné a skvěle napsané.
Děkuji. A kdyby to aspoň byl
Děkuji. A kdyby to aspoň byl jediný případ...
(zrovna čtu knihu o orientalizaci a kolonizaci Orientu...)