Nedotknete se jich!
Všichni jsme zkoprněli i když místní kolegové o něco méně. Skupinka odraných, roztřesených děvčat se snažila co nejrychleji zmizet někde v lese, klopýtaly, některé bosé, zrovna přes typický biotop kobry královské. Podařilo se je zastavit a uklidnit, Robin chrlí věty úžasně rychle, ten jazyk zatím takhle nestíhám. Psi začali zle vrčet. Dav děvčata dohání, doufal jsem, že tuhle příčinu jejich zděšení nemá. Robin nás rozestavuje kolem nich.
"Altair! Deneb! Albireo!" křičí na psy a ukazuje, kde mají stát.
Tlupa sexuchtivých chlapů se zarazila a nespokojeně brebentí. Pohnou se dopředu, naši ovčáci zle cení tesáky. Zvedám pušku a střílím do vzduchu.
Byli jsme strachy bez sebe, bylo nás málo a ten dav čítal odhadem 100 dospělých chlapů. Kolega vysílačkou volal policii, naštěstí jsme udrželi na uzdě do jejího příjezdu. Co chtěli, myslím nemusím zdůrazňovat. Nejstaršímu děvčeti prý bylo 14. Tenhle jev není v Indii nijak nový, jen poslední roky se o tom u nás víc mluví.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
nemám slov
nemám slov
Také jsem tehdy zbytek dne
Také jsem tehdy zbytek dne nepromluvil.
Uch. takovou cenu by neměl
Uch. takovou cenu by neměl platit nikdo. a hlavně žádat :(
Přesně tak.
Přesně tak.
To je strašné.
To je strašné.
Ano.
Ano.
Na to není co říct. To je
Na to není co říct. To je prostě děs.
Naprostý.
Naprostý.
Z toho mám pocit, že čtu
Z toho mám pocit, že čtu nějakou úchylnou SF. A ona to je realita a co víc, dnešní realita. A přitom vím, že se podobné věci kdesi daleko od našeho klidného života doopravdy dějí. Je to strašné.
Ano.
Ano.
:-/
Co na to říct? Nejděsivější je, že je to realita.
(No dobře, a nadějné je, že se o tom mluví. Že to některým není jedno. Že existují lidi, kteří v té chvíli něco udělají. A tak.)
Děkuji.
Děkuji.
Dobře že jste tam byli - pro
Dobře že jste tam byli - pro ty holky, pro ten den.
(A pak jsou ještě další holky a další dny, kde už nebyl nikdo. Možná dokonce právě tyhlety holky. Je to hrůza, civilizace, která nemá klapku.)
Kdybys ty chlapy viděla..
Kdybys ty chlapy viděla...řvoucí a slintající zběsilost. Po civilizaci ani stopy. My bychom je nedali. Zmítal námi strach ale současně námi cloumal strašný vztek nad takovým násilnickým hnusem: Bránili bychom ta děvčata a skončilo by to strašně. Dnes jsem tak rád, že si nakonec nic nedovolili.
Měli jste pušky a psy, dali
Měli jste pušky a psy, dali byste to. Za cenu životů.
Možná to i v té zběsilosti vycítili, a proto si nedovolili.
Možná kdyby došlo až na tu krev, byly by holky dlouhodobě ve větším bezpečí... Nevím.
Proč se to tam vůbec tak děje?
I kdybys mě zabila, tak nevím
I kdybys mě zabila, tak nevím. Nevím prostě a to jsem tam chvíli žil. Misogynie nějak urvaná ze řetězu, či co.
K zešílení. Člověk by čekal,
K zešílení. Člověk by čekal, že ty holky budou aspoň pod ochranou mužských členů rodiny (byť jen jako svatební materiál)...
Napadá mě, kdo platí komu věno? Ženich otci (= vykupuje nevěstu), nebo otec dceři? Pak by "poškozený svatební materiál" měl logiku. Hnusnou, ale logiku. A taky by se vysvětlily tlupy sexuchtivých frustrátů. "Poškozenou" otec neprovdá, žen je omezený počet, vznikají frustráti, kteří "poškozujou" další holky... a tak až do zešílení.
Věno inkasují otcové.
Věno inkasují otcové.
Ano, rozumím ti. Frustráti, kteří nemají na nákup partnerky, neunesou svojí frustraci a tohle je výsledek, ale ani tak neumím pochopit tu strašnou zběsilost, na to snad nestačí samotný pocit marnosti nad tím, že nesežene sexuální partnerku. Na tvé úvaze něco je.
oněměle zírá
oněměle zírá