Ingrid
Bez nároku na bodík, zkrátka navíc
Díváš se stranou. Nebolí to, že k sobě nepatříme, to se stává – bolí to, co neříkáš přímo, slova, která se rozpíjejí někde za obzorem tvých rtů.
Zas se díváš stranou – nevíš, co vlastně chceš, možná to byl jen nedospělý omyl (jenže nám už není šestnáct). Najednou jsi podobná své matce, malé ženě s ostrými lokty, dokonale splňující všechny průměry normálnosti.
Nabízíš mi úsměv jako most přes ticho.
Přece obě víme...
...že je čas být normální: Jsme moc staré na experimenty.
Jsme.
Jsme moc staré na pokrytectví, do kterého se ustrašeně motáš. Já na něj hrát nechci.
Dívám se radši zpříma.
případně hudební ťuk
Vysvětlení:
To bylo tak: Carmen vytanul na mysli obrys něčeho jako fandomu, propojeného jen zčásti a úplně vlastního. Logicky ji pak napadlo si vytvořit další identitu, jenže... Jenže zvítězila na celé čáře lenost (podporována mumlaným podezřením, že SE to nedotáhne do konce). Tak je tady první nějaká taková odtržená věc, a jestli z toho něco bude, výbuch. Totiž ví bůh. Vlastně Glorie.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc se nechytám, ale líbí.
Moc se nechytám, ale líbí. Bude pokráčko?
Zkracování *ucedila s
Zkracování *ucedila s tlumeným vzlyknutím*. Předpokládá se. :)
Moc hezky, poeticky napsané,
Moc hezky, poeticky napsané, zvlášt se líbí nedospělý omyl a úsměv jako most přes ticho
Děkuji! (A jsem ráda, že se
Děkuji! (A jsem ráda, že se zrovna ten most líbil :) )
Tohle je absolutně famózní!
Tohle je absolutně famózní! Krásně na psané a velmi "on point".
Ah, děkuji! *velmi
Ah, děkuji! *velmi polichoceně*
Líbí :-)
Kachnu na to!
To jsem ráda. O kachnu se
To jsem ráda. O kachnu se budu dobře starat, díky! :)
Jé..
Jé..
Ti moc neívm,jak moc jé,
Ti moc neívm,jak moc jé, protože
1) mi z toho vyleze strašně moc drabblat, která musím napsat, jestli to chci nějak dopsat
2) STO SLOV JE MÁLO
3) ad bod jedna bych ráda připomněla, jak moc jsem schopná něco rozepsaného dokončit
a tak. :D
Já dělám "Jé.." na to, že mi
Já dělám "Jé.." na to, že mi to připomnělo tvoje staré věci a že jsem strašně ráda, že ses odhodlala zase s něčím takovým začít. Jestli to dokončíš, je mi fuk, protože ostatně, kdy naposledy jsem něco dokončila já? :D
*dojatě popotahuje*
*dojatě popotahuje*
<3
jen, vážně jsme moc staré experimentovat? moc staré nevědět? (já vím, téma) a není v tom pokrytectví, akorát nejistota
Když já ti to na tom úryvku
Když já ti to na tom úryvku nemůžu vysvětlit, protože bych byla ráda, aby se to ke svému vysvětlení časem dopracovalo samo. Tahleta...věc. :)
Obecně vzato – samozřejmě nikoli.Každej má právo na nejistotu. :)
však já vím, že to nejsou Tvé
však já vím, že to nejsou Tvé názory, a ráda si počkám
Hm. Společnost.. Jaká to
Hm. Společnost.. Jaká to báječná věc..
:-)
Tak ono v tomhle konkrétním
Tak ono v tomhle konkrétním případě je/mělo by to být/možná to bude spíš o jedincích. Trochu specificky, možná. Já ti to když tak pak řeknu. :)
Ale jo, no. Strach dokáže strašně zakalit hlavu.
"Najednou jsi podobná své
"Najednou jsi podobná své matce, malé ženě s ostrými lokty..."
To je tak krásná věta. A celkově nevím, jestli se mi z toho chce nostalgicky usmívat nebo popotahovat drobné duševní slzičky. Pokud bude víc, těším se na to.
Moc děkuju.
Moc děkuju.
(Původně jsem tam měla dokonce „ostrolokté maloženě“, ale pak jsem si řekla, že se budu trochu mírnit.)
Víš, já měla při psaní velmi podobné pocity, takže mě tahle reakce velmi těší :)
Ostroloktá maložena je taky
Ostroloktá maložena je taky skvělá! Takové sousloví akorát do zápisníku.
Tohle mě rozhodně zaujalo, a
Tohle mě rozhodně zaujalo, a bude-li něco víc, ráda si to přečtu :)
Děkuji moc! Bude, snad... :)
Děkuji moc! Bude, snad... :)
Nádhera. Určitě jsem to
Nádhera. Určitě jsem to začátkem dubna četla, ale nějak se k tobě nedostal můj komentář. Dávám do oblíbeným a doufám, že k tomu v průběhu dubna (vlastně května) objevím další drabblíky :)
Velmi povedené obrazy!
Velmi povedené obrazy!
Most přes ticho... Jsem
Most přes ticho... Jsem zaujata. :)