Zrcadlo 2

Darja zaklepe na dveře domu Vulpesových. Přišla bez ohlášení, možná nevhod. Xénie ji zve dál, zatímco její malá dcerka Evženka si jde hrát k sousedům. Dům je plný vůně hovězího vývaru a domácí pohody.
„Zítra jedu svědčit k soudu,“ říká Darja Xénii, když obě sedí u kuchyňského stolu. „Loni jsme jeli na výlet do Vídně a šli se podívat do Prátru. Všude lidé. Daniela se někdo pokusil okrást. Najednou byla Mirjana pryč. Čekali jsme na strážníky, ale nic se nedělo. Našli jsme svědkyni, která viděla Mirjanu mluvit s nějakým mužem. Pak jsme našli jeho. Daniel se do něj pustil. Pak jsem se do něj pustila já. Byl to zloděj. Měl skrýš v jednom kolotoči. Mirjana ho viděla z ní vycházet. Prostrčil ji portálem do skrýše. Daniel otevřel průchod dovnitř a já ji dostala ven. Bylo to celé zvláštní. Dva kapsáři mají skrýš v jiné dimenzi s pokročilým systémem odemykání portálů. Nakonec vyšlo najevo, že těch skrýší je v celém Prátru spousta. Jedno velké překladiště. Všem na očích.“
„Očekáváš problémy?“ ptá se Xénie.
„Vídeňští říkali, že nemám používat veřejnou ani vodní síť nebo komukoliv říkat, kam jedu. Z Lublaně jsem jela vlakem.“
„To zní vážně.“
„Zatkli několik strážníků a prý i lidí z kriminálky. Celý případ stojí a padá na tom, co jsem našla v hlavě toho parchanta.“
Xénie si povzdechne.
„Nemohla jsem čekat, až se začne kriminálka hýbat,“ řekne rychle Darja. „Mohla jsem mít odpověď okamžitě. Vůbec jsem neváhala. Zaplatila jsem cenu za magii, to mi věř.“
„Udělala bych to samé. Vím, jaké to je, nemoct ochránit své dítě.“ Xénie vstane a otočí se ke kredenci. „Co si dáš?“ Vytáhne láhev medoviny, zarazí se uprostřed pohybu a láhev zase uklidí. „Mám tady domácí limonádu.“ Vezme dvě sklenice a džbán s vodou, plátky citronu a snítky máty.
Darju zalije úzkostný pocit, že přehlédla něco důležitého. „Svědčím až zítra odpoledne,“ řekne. „Máš pravdu. Panáka si dám, až bude po všem.“
„Darjo,“ odpoví Xénie pomalu, „ty nevíš, že jsi těhotná?“

Aleksandr Kosturak zaklepe, nepočká na odpověď, rozrazí dveře kouzlem a napochoduje před otcův psací stůl. Jeho otec ho zpraží pohledem a pokyne mu, aby se posadil do jednoho ze dvou čalouněných křesel.
„Co potřebuješ tak neodkladného, že nevydržíš počkat jednu vteřinu za dveřmi?“
„Bezpečný portál,“ odpoví Aleksandr. „Musím dokončit zakázku pro ty dva šašky z dnešního večera.“
„Nedosáhl jsi na ni?“
Aleksandr přikývne.
„Bude muset jednou vylézt z úkrytu.“
„Zítra těsně před soudem. Mohl bych ji sejmout vídeňským pod nosem.“ Aleksandr se ušklíbne a pohodlně se uvelebí v křesle.
„Sundej ty nohy ze stolu,“ pronese Vasyl ledově. „Uvědomuješ si, že jdeš pod nos budečským?“
„Velmi dobře. Proto jsem tě žádal o bezpečný portál.“

„Jsem v pořádku, vážně. Jen potřebuji být chvilku sama,“ řekne Darja, když obě stojí u dveří.
Xénie jí věnuje povzbudivý úsměv. Sama poprvé otěhotněla ještě za studií na Budči a počtvrté, když měl Evžen jít do vězení.
„Dej na sebe pozor.“
Darja kývne a pohladí si břicho. „Chtěli jsme další dítě, ale poslední dobou mám jiné starosti.“ Usměje se a otře si oči. „Mohla jsem být špičková telepatka, ale vždycky jsem hlavně chtěla rodinu. Moje magické nadání přece neurčuje, kým budu.“
„Chápu,“ řekne Xénie se smíchem.
„Moc ráda jsem tě viděla,“ řekne Darja a překročí práh domu.
Pak se bez hlesu zhroutí na zem.
Xénie ji vtáhne zpátky do domu. Cítí v kostech, že něco je špatně. Zlé kouzlo. Uvnitř domu jsou v bezpečí.
Položí ruku Darje na čelo. „Ať jsi z vody, ať jsi ze země, ať jsi z větru, ať jsi z prázdnoty, ať jsi z ohně, odejdi, tohle tělo nepatří tobě,“ vychrlí.
Vyšplhá na kuchyňský stůl a sundá zpod stropu dva listy. Darja na podlaze zasténá a chytí se za břicho. Xénii se zdá, že zahlédla v okně nezvyklý odraz. To počká. Dům je zajištěný proti zrcadlovým kouzlům, o to se Evžen postaral.
Rozepne Darje halenku, položí jí listy na břicho a třikrát zašeptá zaklínadlo. Listy okamžitě zešednou a zkroutí se. Xénie je hodí do krbu. Rychle si umyje ruce. Srdce jí buší až v krku. Opře se o výlevku.
Hladina se najednou narovná. Xénie někoho zahlédne v odraze. Prudce se otočí. Nikdo. Vytáhne špunt. Zatáhne závěsy. Musí přitom překročit Darju. Sehne se k ní a sáhne jí na čelo. Horečka je pryč.
Xénie proběhne celý dům. Zakryje všechna okna. Zarámované fotografie otočí obrázkem dolů. Na zrcadlo v koupelně poslepu nakreslí muří nohu. Na hranici vnímání slyší šeptající hlas. Další muří nohu pro jistotu nakreslí na dveře.
Doběhne zpátky do kuchyně. Darja se snaží zvednout na loktech, hledí někam skrz Xénii a oči se jí podivně lesknou. „Aleksandr,“ zašeptá.
„Nemáš žádnou moc nad Darjou, Aleksandře,“ řekne Xénie a Darja klesne zpátky na zem. Xénie přitiskne její ruku dlaní k podlaze. „Pomoz mi,“ pošeptá dřevu.
Chvějivá vlna léčivých sil se jí protáhne kolem paže.
Když skončí, zatočí se jí hlava. Musí se oběma rukama opřít o zem. Pomyslí na Evženku. Zdá se jí, že slyší nějaký hlas. Jen se jí otře o zátylek a je pryč.
Než vyběhne ze dveří a zpod ochrany domu, rozhlédne se. Nic podezřelého. Vykročí směrem k Raposům. Evženka šla k nim. Bude ji tam muset nechat přespat. Dnešní noc bude náročná. Darja ještě nemá vyhráno. Xénii je zima. Má na sobě jen džíny, tričko a flanelovou košili a večer už bývá chladno.
Málem kolem něj projde bez povšimnutí.
Sedí v trávě a opírá si zápěstí o kolena. Je mladší, než Xénie čekala. Jeho magická síla je takřka hmatatelná a černá jako smůla. „Moje kouzla nebude nikdo rušit,“ řekne s měkkým východním přízvukem. Magie sršící kolem něj dostává tvar ohně.
Xénie zareaguje okamžitě. Vyvolá poryv větru, kamenů a větviček. Aleksandr líně pohne rukou. Neviditelná síla podtrhne Xénii nohy a zvedne ji do vzduchu. Je to její živel. Ale teď je studený a nepřátelský a dusí ji. Xénie mrští po Aleksandrovi první kletbu, která ji napadne. On nehne ani brvou. Kletba se rozprskne o jeho štít.
Vzduch kolem jiskří jako před bouřkou. Xénie tu sílu vdechne a rozbije kouzlo, které ji drželo ve vzduchu. Dopadne na zem. Podlomí se jí kolena. Zvedne hlavu.
Aleksandr má dlaně plné plamenů, které se rozprostírají kolem a obklopí Xénii ze všech stran. Ona zakňučí bolestí a reflexivně se schoulí. Lišky mají hrůzu z ohně. Aleksandr projde plameny jakoby nic a natáhne paži ke Xénii.
Xénie se vymrští a zakousne do jeho předloktí. Aleksandr zařve bolestí. Jeho magie zakolísá. Xénie mu zaryje nehty do tváře. Aleksandr se vykroutí, volnou rukou popadne Xénii za vlasy a uhodí její hlavou o pařez. Podruhé. Možná i potřetí, ale o tom už Xénie neví.