Beze slova
Estrielina drabble vytáhla na světlo něco starého. Bohužel nikoli zapomenutého, nebo zapomenutelného. Někdy je moc fajn věřit v Boží mlýny, čistě proto, že vám nic jiného nezbývá.
To setkání si v duchu přehrával tisíckrát. Hlavně ve chvílích, kdy se mu do duše zahryzla deprese, nastartovaná posttraumatickým syndromem. Ležel, a v hlavě mu jako film běžely všechny myslitelné reakce. Ve skutečnosti ale nevěděl, co udělá, až se to stane.
Do dneška.
Stín na chodníku.
Obličej, který ho osmadvacet let děsil ze spaní.
"Seš to ty! To je náhodička. Jak se vede mámě?"
Vzpomínky jako vodopád. Křik. Zlomeniny. Násilí.
V pohádkách stihne příšery trest. V pohádkách, a právním státě, napadlo ho.
Instinkty mu velely po něm skočit, rozdrtit ignorantský ksicht skorovraha na maděru.
Ale rozumnější bylo beze slova odejít.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Dobře odvedená práce! Brrr!
Dobře odvedená práce! Brrr!
Díky, díky.:)
Díky, díky.:)
To je otázka :(
To je otázka :(
No, normální člověk má proti
No, normální člověk má proti zrůdě jednu zásadní nevýhodu - neklesne na její úroveň. Ovšem na druhou stranu, nějaká ta pěkná neworleanská kletba...:)
Auuuu.
Auuuu.
A jo, bylo lepší odejít.
Achjo.
Kachnu.
Asi bylo. To už dneska
Asi bylo. To už dneska nezjistím. Ale na rovinu, fakt, že se tenhle "člověk" pohybuje na svobodě, mi sebral všechny iluze do smrti smrťoucí.
Teda věřím, že odejít je
Teda věřím, že odejít je lepší, ale když jsem to četla, taky bych mu jednu vrazila. A nejen jednu.
Mrazivě dobré.
Kuju.
Jednu mu vrazit by byl hodně malý trest. I přejet ho parním válcem by bylo málo, si myslím.
Těžké. Silné, deprimující. O
Těžké. Silné, deprimující. O to víc oceňuji ovládnutí se. Nedokáže to každý a je to velké vítězství. I když bolí.
Kuji.
Kuji.
Brrr. Skvěle napsané! A ta
Brrr. Skvěle napsané! A ta poslední věta... Káč.
Tohle mi úplně uniklo...
Tohle mi úplně uniklo... ještě štěstí, že existují výběry. Hodně temná drabble... a výborná.
A pravdivá.
A pravdivá.