Co umírá po naději

Obrázek uživatele Lee
Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na Dokud nás čas nerozdělí.

Drabble: 

Už zase se prali.
Odtrhla je od sebe, ale neřekla nic. Rozuměla jim. Ponížení tolik pálilo, když jste byli kdysi králové. Bylo jí zase dvanáct. Jenže k čemu vám jsou léta, když je nemůžete prožít s těmi, kdo vás jimi provázeli.

Když je magie stáhla zpět do Narnie, plamínek naděje se znovu rozhořel.
Za uplynulý rok se jí skoro podařilo zapomenout. Až teď jí došlo, jak moc si přeje, aby bylo všechno jako dřív.
Rána do hlavy, když poznala, že tyhle ruiny bývaly Cair Paravel.
Nejhorší bylo přiznat si, že i když je ze svých sourozenců nejrozumnější, pořád to bolí.

Komentáře

Obrázek uživatele Rya

Bolavé to je, ale taky krásné.

Obrázek uživatele Lee

Děkuju moc za všechnu podporu, hrozně mě to motivuje! :)

Obrázek uživatele Kumiko

To je drsné... Ale výborně napsané. :)

Obrázek uživatele Lee

Ono to asi vážně nebylo lehké. (I když jsem jí přimyslela vážnou známost, ale na druhou stranu, jak by někdo jako Zuzana mohl zůstat bez ní?)
Děkuju.

Obrázek uživatele Aveva

Mně je jí hrozně líto :o(
Obrázek uživatele Lee

Mně taky. Mám ji vlastně hrozně ráda.

Obrázek uživatele Blanca

Chudinka! Tyhle návraty musely být příšerně hořké. Krásně napsáno, děkuji.

Obrázek uživatele Lee

Ano.
Já děkuji.

Obrázek uživatele Azereth

Ach. Úžasně smutnokrásné.

Obrázek uživatele Lee

Děkuju. Vážně.

Obrázek uživatele strigga

Miluju ten název, ale opravdu hrozně hrozně moc. A to drabble pro mě patří k těm, co nejsou na jedno přečtení. Silný, bolavý, ale hlavně.. hluboký.
Díky.

Obrázek uživatele Lee

Děkuju, jsem ráda, že se mi ho podařilo zvolit dobře.
Mě nejvíc těšilo, že jsem se cítila úplně stejně, jako když jsem psala předcházející stoslůvku o Zuzaně před rokem. Díky tomu jsem měla pocit, že vážně píšu o člověku, kdybych se cítila jinak, bylo by něco špatně.
Vážně děkuju.

Obrázek uživatele nettiex

Narnii nemám ráda, ale z tvých drabble dokážu vidět, jak ji ty miluješ. Je krásné.

Obrázek uživatele Lee

Máš pravdu, mám k tomuhle příběhu hodně blízko. Jsem strašně ráda, že se ti líbilo, ačkoli Narnii ráda nemáš. (A tajně doufám, že jí třeba nakonec odpustíš.)
Děkuju moc.

Obrázek uživatele Arengil

Krásný.

Obrázek uživatele Lee

Děkuju. :)

Přiznávám, že tohle jsme musela číst znovu, abych to pochopila. Ono je tam toho tolik... (to je pochvala). Teď se mi to strašně líbí a dokonce je to jedna z těch věcí, co mi připadá, že vidí tam, kam už ani autor nedohlédl. Jako že mám Narnii velmi ráda, mám dojem, že se tam trochu podceňuje tenhle psychický dopad na děti, co už byly králi a královnami a dospělými lidmi a pak zas najednou spadnou tam, kde byly.
A co mě těší je taky to, že mi to vlastně hezky jde dohromady s představou Zuzany, který možná nebyla potom tak úplně blbá (nejvíc tak o ní stejně mluvili ti, co ji moc neznali), jenom se na tu Narnii snažila zapomenout, když už tam jednou provždy nesměla.

Obrázek uživatele Lee

Přiznávám se, bylo to dost osekávané, srozumitelnost asi značně utrpěla.
A k tomu dohlédnutí tam, kam autor nedohlédl, myslím, že právě proto existuje fanfikce. Takže je to pro mě největší pochvala. Děkuju moc.
(A s tvým názorem na Zuzanu naprosto souhlasím, ostatně myslím, že ani její sourozenci jí tak úplně neznali.)

-A A +A